Zobrazení zdroje stránky Druhé oddělení Hlavního štábu

'''Druhé oddělení hlavního štábu''' (též generálního štábu) byla [[vojenská zpravodajská služba]] [[První republika|Československé republiky]] působící v letech [[1919]]–[[1939]]. Druhé oddělení HŠ plnilo funkci zpravodajské služby s vnějším (též ofenzivním, rozvědným, [[špionáž]]ním) i vnitřním (obranným, bezpečnostním, kontrarozvědným, [[kontrašpionáž]]ním) polem působnosti. K jeho hlavním úkolům patřilo získávání informací o vojenském ohrožení republiky, získávání informací vojenského charakteru o armádách, jež by mohly republiku ohrožovat a též bránit pronikání cizích rozvědných služeb do vojenských struktur Československé republiky a úniku informací strategického charakteru.

== Historie ==
=== Založení ===
28. října 1918 byla [[Vznik Československa|vyhlášena samostatná Československá republika]]. Ta se krátce po svém vzniku stala terčem verbálních útoků zejména ze strany [[Sudetští Němci|sudetských Němců]], jejichž domov se náhle ocitl v Československu. Nezanedbatelné byly i obavy z pokusů o restauraci zaniklého [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] a konečně i nebezpečí hrozící z [[Maďarsko|Maďarska]], které se cítilo poškozeno a poníženo ztrátou Horních Uher ([[Slovensko|Slovenska]]) a jejich začleněním do Československé republiky. Tyto země záhy začaly zpravodajsky působit proti ČSR; již v lednu [[1919]] byli policií zatčeni a následně vypovězeni z republiky německý [[konzul]] von Gebsattel a [[vicekonzul]] Schwarz obvinění ze špionáže a [[Propaganda|propagandy]] proti ČSR.

Na začátku roku [[1919]] působilo vojenské zpravodajství při III. vojenském odboru A ministerstva národní obrany. V květnu téhož roku, po vytvoření Hlavního štábu československé branné moci se vojenské zpravodajství stalo 3. oddělením tohoto útvaru. Později, podle [[Francie|francouzského]] vzoru bylo přejmenováno na 2. oddělení.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Pacner
| jméno = Karel
| rok = 200
| titul = Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.
| vydavatel = Themis
| místo = Praha
| isbn = 80-7312-002-X
| strany = 160
}} (dále jen: ''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'')</ref>

Prvním přednostou druhého oddělení hlavního štábu se stal mjr. gšt. [[Čeněk Haužvic]], bývalý vedoucí zpravodajského oddělení rakouské vojenské vlády v [[Lublin]]u. Jeho zástupcem (a později i vedoucím pátrací skupiny) se stal major [[Itálie|italských]] legií Mojmír Soukup. Vedoucím kontrašpionážního oddělení se v únoru [[1920]] stal Vladimír Vaněk. Vedoucím [[Kryptologie|kryptologického]] oddělení se stal Jan Ropek. Od roku [[1928]] potom tuto sekci vedl Josef Růžek. Informace získávalo druhé oddělení vesměs od zpravodajských důstojníků divizí, zemských velitelství a vojenských [[atašé]].

=== Činnost 1919–1929 ===
Kromě [[Rakousko|Rakouska]], [[Německo|Německa]] a Maďarska sváděla kontrarozvědná sekce druhého oddělení boj s [[Polsko|polskými]] pokusy o přeshraniční špionáž (přičemž ale rozvědná sekce druhého oddělení do Polska posílala své agenty). Nejčastějšími [[agent]]y Maďarska a Německa byli příslušníci národnostních menšin, kteří tuto činnost vesměs vnímali jako službu své pravé vlasti.

Rozvědná sekce druhého oddělení se snažila získávat své agenty zejména mezi maďarskými důstojníky, do Rakouska a Německa vysílala najaté agenty často nevalné úrovně.<ref name="Pacner164-167">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;164–167</ref> Ovšem systematicky začala proti Německu pracovat až začátkem 30. let.<ref name="Pacner260">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;260</ref>

V roce [[1917]] v sovětském Rusku vznikla tajná policie [[Čeka]] a v roce [[1920]] sovětská rozvědka (zahraniční oddělení) (Innostrannyj otděl – [[INO]] NKVD), které začaly vysílat své agenty do zahraničí, včetně ČSR. Později k nim přibyli i agenti zahraničního oddělení [[Kominterna|Kominterny]]. Čeka byla později přejmenována na [[GPU (tajná policie)|GPU]], [[OGPU]] a [[NKVD]], ''[[GRU|RU RKKA]]. Agenti těchto služeb se v prvních letech snažili zejména vyvíjet snahu ve prospěch sovětské teze na vyvolání celosvětové revoluce. V roce [[1920]] bylo v [[Praha|Praze]] zřízeno první sovětské zastoupení v ČSR; jednalo se o misi [[Mezinárodní červený kříž|Červeného kříže]], která však od začátku začala vyvíjet činnost zaměřenou jak na bělogvardějskou emigraci, tak proti Československu,<ref name="Pacner181">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;181</ref> financovala radikální levicové skupiny a úzce spolupracovala s [[Komunismus|komunisty]]. Druhé oddělení její činnost sledovalo a po rozluštění sovětské radiové [[Šifra|šifry]] v roce [[1921]] četlo i jejich radiodepeše do [[Moskva|Moskvy]]. Přesto nebylo Československo cílovou, ale spíše tranzitní zemí pro agenty sovětských zpravodajských služeb. Svou činnost mise ukončila v roce [[1922]] a od roku [[1923]] se v Praze usídlila sovětská diplomatická mise.

V roce [[1923]] vstoupil v platnost zákon na ochranu republiky, podle kterého bylo možné za prokázanou špionáž vyměřit mnohaleté tresty těžkého žaláře, za prozrazení tajných a přísně tajných dokumentů mohl být rozsudkem [[trest smrti]].

=== Činnost 1930–1939 ===
V roce [[1930]] vznikla (podle polského vzoru) první Předsunutá agenturní ústředna (PAÚ). Své sídlo měla v [[Liberec|Liberci]], krycí jméno měla Teta, vedoucím byl [[František Fárek]]. Další PAÚ vznikla o něco později v [[Ústí nad Labem]], jejím šéfem se stal št. kapitán Ludvík Novotný. Další PAÚ vznikly v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]] a [[Chomutov]]ě.

Začátkem 30. let zaznamenalo druhé oddělení zesílený zájem sovětských zpravodajských služeb o průmyslovou výrobu, zejména v [[Brno|brněnské]] Čs. zbrojovce, akc.spol., pražské [[ČKD]] a [[plzeň]]ské Akciové společnosti, dř. [[Škodovy závody]], které se zabývaly vojenskou výrobou. Sovětští agenti projevovali zájem zejména o technologie, ale i to, kam je produkce těchto továren vyvážena. V roce [[1933]] byl podán návrh na zřízení zvláštní protišpionážní služby pracující přímo v podnicích se strategickou výrobou. Byl však zamítnut s odůvodněním, že v mnoha továrnách jsou ve vedení Němci a činnost takové služby by narážela na nepřekonatelné problémy.

S nástupem plukovníka [[Šimon Drgáč|Šimona Drgáče]] došlo k reorganizaci druhého oddělení HŠ. Špionážní činnost se ve větší míře zaměřila na Německo, kde se k moci dostal [[Adolf Hitler]]. Do té doby byla rozvědná (ofenzivní) činnost zanedbávána, zpravodajští důstojníci u útvarů, ale i na úrovni divizí a pluků navíc podléhali (kromě zpravodajských oddělení zemských velitelství) i svým bezprostředním velitelům, kteří jim zadávali další, se zpravodajskou činností nesouvisející úkoly. Na Drgáčův rozkaz byla založena sekce P-1 zvláštní výzvědné zpravodajství.

Za další přelom v činnosti druhého oddělení je považován příchod pplk. gšt. [[František Moravec (generál)|Františka Moravce]] do funkce přednosty pátracího oddělení v září [[1934]]. Jeho bývalí spolupracovníci se shodovali, že ačkoliv byl... ''sebevědomý, samolibý, intrikář a cynik s neurvalým chováním''....<ref name="Pacner317-319">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;317–319</ref>
, ... ''přivedl zpravodajskou službu na vysokou úroveň''....<ref name="Pacner318">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;318</ref>

Po Drgáčově příchodu došlo k otevření dalších PAÚ; v [[Česká Lípa|České Lípě]], [[Trutnov]]ě, [[Moravská Ostrava|Moravské Ostravě]], [[Bratislava|Bratislavě]] a [[Košice|Košicích]]. Koncem roku 1934 proběhla reorganizace celého systému výzvědné činnosti, podle kterého byla ukončena zpravodajská činnost na úrovni divizí, brigád a pluků a přesunula se na Zemská vojenská velitelství a PAÚ.

V zimě [[1935]] – [[1936]] došlo k dokončení výstavby základní sítě PAÚ. Jednotlivé ústředny byly označovány krycími názvy.:
* Pražské velitelství – Alois (Trutnov, později [[Hradec Králové]]), Antonín (Česká Lípa), Apis ([[Most]]), Aron ([[Klatovy]], později Plzeň), Azev ([[České Budějovice]])
* Brněnské velitelství – Ladislav (Moravská Ostrava), Loppe ([[Frývaldov]]), Ludvík ([[Břeclav]])
* Bratislavské velitelství – Radomil (Bratislava), Richard ([[Lučenec]], později [[Zvolen]]), Rudolf ([[Žilina]])
* Košické velitelství – Václav (Košice), Viktor ([[Rimavská Sobota]]), Vojtěch ([[Prešov]])
Přímo pod druhé oddělení HŠ spadaly: Táňa (Karlovy Vary), Teta ([[Litoměřice]]), Tosca ([[Jičín]])

Došlo ke zvyšování úrovně zpravodajských důstojníků; byli lépe vybavováni (včetně služebních vozidel), procházeli zpravodajskými kurzy, vyžadovala se přísná [[konspirace]], byly vytvářeny konspirační (utajené) byty, ve kterých se agenti scházeli se svými řídícími důstojníky. Bylo zavedeno jednotné kódové označení získaných agentů, aby bylo možné okamžitě zjistit, pro kterou ústřednu pracují a nemuselo přitom dojít k jejich prozrazení (např. pro ústředí pracující agenti byli označováni jako A-1 až 499).

Od roku [[1935]] pod dojmem zvyšujícího se ohrožení republiky ze strany Německa začalo druhé oddělení intenzivně spolupracovat se sovětskou vojenskou zpravodajskou službou GRU. Po podepsání československo-sovětské smlouvy v květnu 1935 došlo k rozvinutí spolupráce na armádní úrovni. ČSR přestala být pro sovětskou rozvědku hlavním cílem (přestože zde nadále udržovala agenturní síť) a stala se "''bezpečným předpolím''", tj. výchozím prostorem pro akce v Německu, západní Evropě a dále pak i v [[Severní Amerika|Severní Americe]]. Zároveň došlo k utlumení pokusů o [[Průmyslová špionáž|průmyslovou špionáž]], neboť české zbrojovky dodávaly své výrobky do [[Sovětský svaz|SSSR]] a v českých továrnách se školili sovětští specialisté. [[27. květen|27. května]] [[1936]] bylo v Praze zřízena společná československo-sovětská zpravodajská ústředna namířená proti Německu. Nesla název [[VONAPO 20]] (''Vojennyj nabljudatělnyj post'') a jejím šéfem se stal št. kapitán [[Karel Paleček]]. Zároveň se začaly konat společné zpravodajské konference zřízené za účelem výměny zpravodajských informací (uskutečnily se dvě). Kromě těchto konferencí ale výměna informací probíhala pouze jednosměrně; z Prahy do Moskvy. Rusové žádné informace neposkytovali.<ref name="Pacner381">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;381</ref>
V roce [[1937]] VONAPO 20 pomáhal organizovat transport sovětských důstojníků a specialistů do [[Španělská občanská válka|občanskou válkou]] zmítaného [[Španělsko|Španělska]]. Spolupráce se sovětskými zpravodajci zároveň znamenala ukončení spolupráce s polskými zpravodajskými službami; Poláci podezřívali Čechy, že poskytují sovětům československé území pro špionáž proti Polsku.<ref name="Pacner469">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;469</ref>
V únoru [[1936]] byl přednostou druhého oddělení jmenován plk. [[František Hájek (voják)|František Hájek]]. Pod jeho vedením bylo dokončeno zřizování dvou zpravodajských ústředen mimo území ČSR; ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] a v [[Holandsko|Holandsku]]. Zároveň koncem roku 1936 proběhla další reorganizace druhého oddělení HŠ; druhá oddělení při Zemských vojenských velitelstvích byla zrušena a místo nich byla zřízena Výzvědná střediska (VS), která podléhala přímo druhému oddělení HŠ.

V letech [[1935]]–[[1939]] došlo k velkému nárůstu zpravodajské činnosti Německa proti Československu. [[Abwehr]] využíval zejména příslušníky německé národnostní menšiny, kteří špionáž pro Německo chápali v mnoha případech jako svou vlasteneckou povinnost a byli získáváni pro tuto činnost takřka masově.<ref name="Pacner428">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;428</ref>
To se ukázalo zejména v období budování československých pohraničních opevnění, která vznikala převážně na území [[Sudety|Sudet]]. O výstavbě a rozmístění byl Abwehr podrobně informován. Jejich agenti se s úspěchem infiltrovali i do některých PAÚ a jejich činnost ochromovali. Bylo konstatováno, že druhé oddělení HŠ není schopno se bránit proti ofenzivě cizích špionů.<ref name="Pacner428">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;428</ref>
 
V roce [[1937]] podepsal Hitler plán na vojenské obsazení Československa. Ten se druhému oddělení HŠ podařilo získat. Českoslovenští vojenští zpravodajci měli zároveň velmi dobrý přehled o struktuře a vybavenosti [[wehrmacht]]u včetně početních stavů a vojenské strategii. Navíc díky spojenecké výměně informací získali od Francie německé mobilizační plány.
 
12. března 1938 obsadil wehrmacht Rakousko (tzv. ''[[anšlus]]''). To vyvolalo v druhém oddělení HŠ rozčarování, neboť čs. zpravodajci neměli o celé akci ani tušení (zaznamenali pouze zvýšené přesuny německých divizí, které nechápali).<ref name="Pacner460-461">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;460–461</ref> To vyvolalo otázky, zda by tato zpravodajská organizace neselhala při opravdovém ohrožení Československa. Obranu Rakouska proti pronikání cizích zpravodajských služeb (včetně československých) převzal Abwehr. V krátké době došlo k prozrazení celé agenturní sítě vybudované druhým oddělením HŠ a hromadnému zatýkání agentů pracujících pro Československo. Československá vojenská špionáž tak ztratila přístup ke strategickým informacím životně důležitých v době, kdy německá vojska stála na nechráněné jižní hranici republiky.

Po reorganizaci v roce 1938 došlo ke změně výzvědných středisek (VS) na Agenturní pátrací střediska (APS):
* APS I – Praha (podléhaly Pátrací agenturní ústředny (PAÚ) v Hradci Králové, [[Turnov]]ě, [[Louny|Lounech]], Plzni a Českých Budějovicích
* APS II – Brno (PAÚ Brno, Olomouc, Prešov) později přestěhované do Žiliny
* APS III – Bratislava (PAÚ Bratislava, Levice, Lučenec a Košice) později přestěhované do Banské Bystrice<ref name="Pacner480">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;480</ref>
Hlavním nedostatkem byla prakticky neexistující vybavenost klíčových agentů vysílačkami (těmi byly vybaveny pouze zahraniční expozitury v Bernu a Haagu).<ref name="Pacner480">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;480</ref>

20. května 1938 zachytilo druhé oddělení zprávy o zvýšených přesunech německých jednotek směrem k hranicím. Ty byly vyhodnoceny jako přípravy na vojenské obsazení Československa a s tím předány náčelníkovi štábu a posléze i prezidentu republiky [[Edvard Beneš|E. Benešovi]]. Na základě těchto informací byla večer vyhlášena částečná [[mobilizace]] a vojenské jednotky obsadily pohraničí. Záhy se ale ukázalo, že se jednalo o mylnou informaci (druhé oddělení se pravděpodobně stalo obětí německé [[dezinformace]]). Mobilizace byla ale Hitlerem využita propagandisticky; šlo prý o zastrašování sudetských Němců před komunálními volbami. Hlavní chybou ale bylo, že tím došlo k částečnému prozrazení mobilizačního plánu československé armády.

Po vyhlášení [[Všeobecná mobilizace v roce 1938|druhé mobilizace]] [[23. září]] [[1938]] a obsazení [[Československé opevnění|pohraničních pevností]] československou armádou přešlo druhé oddělení HŠ na válečný režim podle mobilizačních plánů, neboť se očekával útok německého letectva. Zpravodajští důstojníci se přesunuli do [[Vyškov]]a, kde bylo zřízeno válečné stanoviště druhého oddělení. V průběhu dalších dní získávali zpravodajci informace o soustřeďování německých vojsk na hranicích s Československem. [[30. září]] 1938 bylo ale oficiálně oznámeno znění [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]]. Druhé oddělení se vrátilo zpět do Prahy.

1. října 1938 začal Wehrmacht obsazovat území Sudet. Druhé oddělení muselo narychlo likvidovat svá zpravodajská střediska a agentury. V polovině října téhož roku bylo československé vládě nadiktováno dalších 21 požadavků, mimo jiné redukce všech složek armády, tedy i vojenského zpravodajství. Druhé oddělení muselo ukončit agenturní (výzvědnou) činnost proti Německu, což velitel pátrací skupiny gen. Moravec oficiálně provedl, nicméně ve skutečnosti tato činnost v konspiraci pokračovala.<ref name="vzcr">{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.vzcr.cz/static/historie1k.aspx
| datum přístupu = 2008-12-26
| titul = Období první republiky (28.10. 1918 – 29.9. 1938)
| vydavatel = Vojenské zpravodajství ČR
| url archivu = https://web.archive.org/web/20101010011240/http://www.vzcr.cz/static/historie1k.aspx
| datum archivace = 2010-10-10
| nedostupné = ano
}}</ref>
Došlo ovšem k nenahraditelným ztrátám agentů, kteří předávali důležité informace. Jako nový zdroj informací se ukázal odposlech velvyslanectví; 29. října byla zřízena odposlouchávací služba O,<ref name="Pacner499">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;499</ref> která monitorovala telefonní linky velvyslanectví Německa, [[Francie]], Anglie, Maďarska, [[Itálie]], Polska, [[Sovětský svaz|SSSR]], [[Rumunsko|Rumunska]] a [[Srbsko|Srbska]].

Koncem roku 1938 proběhla další reorganizace, která měla definitivně splnit podmínky kladené Mnichovskou dohodou. Byla zrušena všechna PAÚ a místo nich vzniklo Agenturní pátrací středisko proti Německu (APÚN). Činnost střediska měla být v maximální míře zakonspirována, přičemž byla předem vyloučena spolupráce s policií a četnictvem.<ref name="Pacner503">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;503</ref>

2. ledna [[1939]] byl na nátlak z německé strany uvolněn z funkce přednosty druhého oddělení HŠ plk. Hájek. Na jeho místo byl dočasně jmenován plk. Moravec. Jmenování Moravce přednostou ale jen prohloubilo napětí, neboť mezi ním a vedoucím studijního oddělení Havlem panovalo otevřené nepřátelství.<ref name="Pacner504">''''Československo ve zvláštních službách (1914–1939) díl I.'' S.&nbsp;504</ref>

Od začátku března 1939 získávalo druhé oddělení informace o připravovaném obsazení zbytku Československa. Tyto informace získali českoslovenští zpravodajci jak z vlastních zdrojů, tak i od cizích zpravodajců (např. Britů). 11. března bylo potvrzeno datum [[15. březen|15. března]] jako den útoku proti zbytku Československa. Tuto informaci druhé oddělení získalo od jednoho ze svých nejlepších agentů, [[A-54]]. Tato informace byla následně předána členům vlády. Zároveň se rozeběhly přípravy na odchod zpravodajců z republiky. Úřadující přednosta plk. Moravec přijal nabídku britské [[Secret Intelligence Service|SIS]] na přesun do [[Anglie]]. Bylo vybráno 12 důstojníků,{{refn|group=pozn.|[[František Moravec (generál)|František Moravec]], [[Emil Strankmüller]], [[Alois Frank]], [[František Fryč (voják)|František Fryč]], [[Oldřich Tichý (zpravodajec)|Oldřich Tichý]], [[Karel Paleček]], [[Josef Bartík]], [[Vladimír Cigna]], [[Václav Sláma]], [[František Fořt]], [[Jaroslav Tauer (zpravodajec)|Jaroslav Tauer]], [[Bohumil Dítě]] (ten ale nestihl odlet kvůli dopravní nehodě).<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Uletěli Němcům před nosem. Moravcovy muže zachránila britská tajná operace
 | periodikum = Lidovky.cz
 | datum_vydání = 2019-03-02
 | url = https://www.lidovky.cz/domov/uleteli-nemcum-pred-nosem-moravcova-jedenactka-tim-odstartovala-ceskoslovensky-odboj.A190301_151757_ln_domov_mber
 | datum_přístupu = 2019-11-25
}}</ref>}} kteří měli republiku opustit, aby ve zpravodajské činnosti pokračovali v zahraničí. Klíčem pro jejich výběr byla znalost důležitého agenta A-54. 14. března odpoledne opustili v letadle společnosti [[KLM Royal Dutch Airlines|KLM]] republiku.

V úřadovně druhého oddělení HŠ nadále pokračovala likvidace spisového materiálu, archivů a technických pomůcek, aby nedošlo k jejich zabavení nepřítelem. V 7 hodin ráno 15. března 1939 zahájila německé armáda obsazování zbytku Čech a Moravy a v 10 hodin se do kanceláří druhého oddělení dostavili důstojníci Abwehru, aby zabavili spisový materiál. Nenašli zde prakticky nic. Činnost druhého oddělení HŠ byla ukončena.

== Struktura ==

Struktura z konce dvacátých let:
* Skupina A - studijní
** vyhodnocování zpráv od skupin A a B
* Skupina B - pátrací
** špionáž a kontrašpionáž
* Skupina C - zahraniční
** vojenští atašé
* Skupina D - pomocný úřad

Struktura po reorganizaci v roce 1934.<ref name="Pacner119-120">''''Československo ve zvláštních službách (1914-1939) díl I.'' S.&nbsp;119-120</ref>
:
* Skupina A - studijní
**německá sekce
**maďarská sekce
**rakouská sekce
**rusko-polská sekce
**letecký průzkum
* Skupina B - pátrací
**P-1 - výzvědná sekce (špionáž)
**P-2 - obranná sekce (kontrašpionáž)
* Skupina C - zahraniční
**vojenští [[atašé]]
* Skupina D - pomocný úřad

Struktura po reorganizaci v roce 1936<ref name="Pacner355-356">''''Československo ve zvláštních službách (1914-1939) díl I.'' S.&nbsp;355-356</ref>
:
* Skupina A - studijní
**základní sekce
**německá sekce
**maďarská sekce
**rakouská sekce
**balkánská sekce
**západní sekce
**východní sekce
**letecko - goniometrická sekce
* Skupina B - pátrací
**P-1 - výzvědná sekce (špionáž)
(po reorganizaci sekce P-1 přímo řídila druhá oddělení na úrovni Zemských voj. velitelství)
**P-2 - obranná sekce (kontrašpionáž)
**P-4 - kryptologická sekce (od roku 1937)
* Skupina C - zahraniční
**vojenští atašé
* Skupina D - pomocný úřad
Informace druhé oddělení HŠ získávalo od specializovaných důstojníků jednotlivých divizí, dále od vojenských atašé. Zároveň získávalo vlastní agenty, kteří plnili krátkodobé či dlouhodobé úkoly.

== Přednostové ==
* mjr. gšt. Čeněk Haužvic (1921 - 1922)
* neobsazeno (1922 - 1924)
* plukovník [[Miloš Žák]] (1924 - )
* podplukovník [[František Kamm]] ( - 1927)
* plukovník [[Vladimír Chalupa]] (1929 - 1934)
* plukovník [[Šimon Drgáč]] (1934 - 1936)
* plukovník [[František Hájek (voják)|František Hájek]] (1936 - 1939)
* plukovník [[František Moravec (generál)|František Moravec]] (1939) (jako prozatímní přednosta)

== Činnost sekcí ==
=== Studijní (analytické) ===
Řídila vyhledávání zpráv o nepřátelských armádách či armádách, které by jako nepřátelské mohly připadat v úvahu v případě válečného konfliktu. Došlé zprávy odborně zpracovávat.

=== Pátrací ===
Dělila se na '''ofenzivní''' (špionážní) a o '''obranné''' (kontrašpionážní) oddělení.
* '''Úkolem ofenzivního oddělení''' bylo získávání informací o vojenském ohrožení mající původ v zahraničí. Oddělení se zajímalo především o informace týkajících se armád, politiky a hospodářství, se zvláštním zřetelem na výcvik, organizaci, výzbroj a [[mobilizační plán]]y. Tyto informace se získávaly cestou [[Agenturní síť|agenturní sítě]] umístěné zpravidla na cizím území. Další oblastí zájmu byla výroba a vývoj zbraní a umístění vojenských útvarů a zařízení.
* '''Obranné oddělení''' se snažilo bránit průniku cizích zpravodajských služeb do struktury čs. armády a do oblastí významných pro zabezpečení obrany Československa (např. zbrojní výroba či výstavba vojenských objektů). Oddělení užívalo stejných metod práce jako ofenzivní, ale působilo zejména na vlastním území.<ref name="vzcr" />

=== Kryptologická ===
Zajišťovala utajené spojení centrály s agenty v zahraničí (šifrování zpráv). Dešifrování zachycených zpráv německé armády. K tomu byla využívána síť odposlouchávacích stanic.

=== Technická skupina ===
Zabývala se radiotechnikou, fotografií a chemií (vývoj radiotelegrafní techniky pro zpravodajské účely, odposlouchávací techniky, tajných inkoustů, technik pro čtení či zhotovování kopií zpráv z neotevřených dopisů).

=== Letecká sekce ===
Důstojník této sekce létal na pravidelných linkách přes Německo a zaznamenával nové stavby, později byly tyto poznatky zkoumány s cílem zaznamenat vznik nových vojenských staveb (např. letišť).

== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>

=== Reference ===
<references/>

=== Literatura ===
* PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1914-1939) díl I. Praha : Themis, 2002. {{ISBN|80-7312-002-X}}

=== Externí odkazy ===
* [https://web.archive.org/web/20101010011240/http://www.vzcr.cz/static/historie1k.aspx Historie druhého oddělení HŠ na webu Vojenského zpravodajství ČR]
* [http://www.karelpacner.cz/?str=vyd&id=17&n=ceskoslovensko-ve-zvlastnich-sluzbach---uryvky Úryvky z knihy ''Československo ve zvláštních službách''] {{Wayback|url=http://www.karelpacner.cz/?str=vyd&id=17&n=ceskoslovensko-ve-zvlastnich-sluzbach---uryvky |date=20071013001217 }}

[[Kategorie:Československé zpravodajské služby]]
[[Kategorie:Vojenské zpravodajské služby]]