Dolina Gąsienicowa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dolina Zielona Gąsienicowa
Dolina Czarna Gąsienicowa a chata PTTK „Murowaniec”
Pohled na Kościelec, Mały Kościelec a Svinici
Gąsienicowe jezera viditelné ze stezky do Koscielce
Litworowé jezero a Kościelców hřeben
Největší jezero údolí - Czarny Staw Gąsienicowy

Dolina Gąsienicowa (česky snad Gasienicovo údolí, slov. Gąsienicova dolina, něm. Gąsienicatal, Gąsienica-Seetal, maď. Gąsienica-tavak-völgy[1]) - je horní část údolí Dolina Suchej Wody Gąsienicowej v polských Tatrách. Odděluje se od něj ve výšce 1425 m n. m. (tam, kde ústí Czarny potok do údolí Suchej Wody Gąsienicowe[2]). Údolím prochází hranice mezi Vysokými a Západními Tatrami (od Ľaliového sedla korytem potoka Suchá voda).

Topografie[editovat | editovat zdroj]

Dolinę Gąsienicową je ohraničena:

  • z východu - bočním hřebenem, který se táhne od Dolinę Gąsienicową přes Żółtą Turnię;
  • z jihu - části východního hřebene Svinice od Skrajnego Granatu po Svinici a částí hlavního hřebenu po Kasprov vrch;
  • od západu - severovýchodním hřebenem Kasprova vrchu po vrchol Kopa Magury.

Dolina Gąsienicowa má dvě větve oddělené hřebenem Kościelców nazvané Doliną Czarną Gąsienicową (na východně straně hřebenu) a Doliną Zieloną Gąsienicową (na západní straně).

Dolina Zielona Gąsienicowa má jednu větev - údolí Dolina Suchą Stawiańską, známou také jako Kocioł Kasprowy nebo Kocioł Gąsienicowym a v horní části leží- Świnicką Kotlinka, Mylną Kotlinka a Zadnie Koło, které se nachází na úpatí hory Svinica. Větví Doliny Czarnej Gąsienicowej je údolí Dolinka Kozia a jeho horní patro tvoří kotle Czarnego a Zmarzłego jezera.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

V jihozápadní části, známé též jako Doliną Zieloną Gąsienicową, leží téměř všechna jezera údolí Doliny Suchej Wody (tzn. Gąsienicowe Stawy - Gąsienicowa jezera). Jsou to:

V jihovýchodní části, nazvané Doliną Czarną Gąsienicową jsou další dvě jezera: Czarny Staw Gąsienicowy (největší jezero v celém údolí - 17,944 ha) a Zmarzły Staw Gąsienicowy (0,28 ha).

Údolí má vody odváděny z velké části podzemními toky. Voda v celém údolí Doliny Zielonej Gąsienicowej teče podzemní toky, včetně Doliny Goryczkowej (část do vyvěračky Goryczkowy Wywierzysku) a do vedlejšího údolí Dolina Kasprowa (protéká jeskyní Jaskini Kasprowej Niżniej). Hlavním tokem údolí je Czarny Potok a Sucha Woda, podstatná část jejich toku mizí pod skalami.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jméno údolí Dolina Gąsienicowa je spojeno se jménem Gąsienicówců, bývalých majitelů. Údolí bylo dříve intenzivně vypásáno, bylo částí tzv. Hali Gąsienicowe. V záznamech se objevuje v roce 1653 jako hala Stawů (ples). Na mapách z devatenáctého století je uveden název Dolina Siedmiu Stawów (údolí sedmi jezer). Převážně žilo pastýřským životem, bylo navštěvována lupiči, říká se, že zde na povstání verboval Aleksander Kostka-Napierski. V roce 1964 byl dokončen výkup od soukromých vlastníků, většina salaší byla demontována a pastviny byly zlikvidovány. Od tohoto okamžiku začíná v důsledku přírodní sukcese zarůstání údolí lesem a klečí. V současné době je dno údolí již zcela pokryté obrovskými poli kosodřeviny.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Údolí je navštěvováno turisty již od počátku devatenáctého století, slouží jako rozcestík pro mnoho turistických a lyžařských tras a pro horolezce. V údolí byla v letech 1921–1925 postavena chata „Murowaniec”. Proto byla v letech 1921–1923 vytvořena zpevněná cesta (uzavřená pro automobily, která se používá mimo jiné k zásobování chaty). Ostatní budovy v údolí jsou: výcvikové základny horolezců - "Betlejemka" lesovnaTPN - "Księżówka", meteorologická měřicí stanice PAN, strážní domek TPN "„Gawra” a několik pastýřských salaší. V současné době je, jak uvádí Wladyslaw Cywiński, ... nejintenzivněji rozvinuté údolí Tater. Do hodnocení se promítají 3 měřitelné, objektivní faktory: počet lůžek, počet kilometrů vleků a kapacita na jednotku plochy[2].

Turistické stezky[editovat | editovat zdroj]

Chata Murowaniec v údolí Gąsienicowe je centrem turistických tras:

PLmodrá turistická značka - modrá značka z Kuźnice přes Boczań, Skupniów Upłaz a průsmyk mezi Kopami do Murowance, odtud na Czarny Staw Gąsienicowy a sedlo Zawrat.
  • Doba přechodu z Kuźnice na Murowaniec 2 h, 1.35 h ↓
  • Doba přechodu z Murowance na Zawrat: 2.20 h, 1.50 h ↓
PLžlutá turistická značka PLmodrá turistická značka - do sedla mezi Kopami také vede žlutá značka údolím Jaworzynką. Doba přechodu z Kuźnice na Murowaniec touto cestou a pokračováním po modré: 2 h (↓ 1.35 h)
PLčerná turistická značka - černá na Brzezin přes Psią Trawkę. Čas: 1.45 h, 2.15 h ↑
PLzelená turistická značka - zelená do Wierchporońca přes Rówień Waksmundzka, Gęsią Szyję a Rusinowu Polanu. Čas: 3.50 h, 4.15 h zpátky
PLžlutá turistická značka - žlutá z Kasprowego Wierchu přes Roztokę Stawiańską na Murowaniec, odtud Dolinou Pańszczycą do sedla Krzyżne.
  • Doba přechodu z Kasprowego Wierchu na Murowaniec 1.05 hod, 1.25 hod ↑
  • Doba přechodu z Murowance na sedlo Krzyżne: 2.45 h, ↓ 2.05 h[3]


Panorama údolí Dolina Gąsienicowej
Panorama údolí Dolina Gąsienicowej

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dolina Gąsienicowa na polské Wikipedii.

  1. RADWAŃSKA-PARYSKA, Zofia; PARYSKI, Witold Henryk. Wielka encyklopedia tatrzańska. Poronin: Wyd. Górskie, 2004. ISBN 83-7104-009-1. 
  2. a b CYWIŃSKI, Władysław. Tatry. Przewodnik szczegółowy. Tom 13. Kasprowy Wierch. Poronin: Wydawnictwo Górskie, 2008. ISBN 83-7104-011-3. 
  3. Tatry. Zakopane i okolice. Mapa w skali 1:27 000. Warszawa: ExpressMap Polska, 2005. ISBN 83-88112-35-X. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. RADWAŃSKA-PARYSKA, Zofia; PARYSKI, Witold Henryk. Wielka encyklopedia tatrzańska. Poronin: Wyd. Górskie, 2004. ISBN 83-7104-009-1. (polsky) 
  2. SZAFER, Władysław. Tatrzański Park Narodowy. [s.l.]: Zakład Ochrony Przyrody PAN, 1962. (polsky) 
  3. NYKA, Józef. Tatry polskie. Przewodnik. Wyd. XIII. Latchorzew: Wyd. Trawers, 2003. ISBN 83-915859-1-3. (polsky) 
  4. Tatry Zachodnie. Mapa turystyczna 1:20 000. Warszawa: Polskie Przedsiębiorstwo Wydawnictw Kartograficznych, 2005/06. ISBN 83-7329-645-X. (polsky) 
  5. Magdalena i Tomasz Zwijacz Kozica. Tatrzańskie pojezierze. Tatry. Tatrzański Park Narodowy, 2008, čís. Nr 2 (24), Wiosna 2008. ISSN 0867-4531. (polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]