Dogma o nanebevzetí Panny Marie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mateo Cerezo, Nanebevzetí Mariino, kolem 1650.

Dogma o nanebevzetí Panny Marie bylo vyhlášeno papežem Piem XII. dne 1. listopadu 1950 apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus. Praví se v ní, že „Neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Maria byla po dokončení běhu pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy.“ Toto dogma nic neříká o tom, zda Panna Maria zemřela a byla hned vzata na nebesa, nebo byla vzata do nebeské slávy bez porušení smrti. V každém případě však její přítomnost v nebi s tělem i duší je v katolické víře předobrazem a zárukou přítomnosti církve ve společenství Nejsvětější Trojice a našeho pozemského putování. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie katolická církev slaví 15. srpna.

Toto přesvědčení je dogmatem katolické církve, je však (nikoliv však jako dogma) značně rozšířeno i v řadách věřících pravoslavných církví. V pravoslaví je tato slavnost zvána Zesnutím přesvaté Bohorodice. Naproti tomu drtivá většina protestantských denominací je odmítá, neboť o tělesném (ale ani žádném jiném) nanebevzetí Panny Marie se Bible nikde nezmiňuje.

Související články[editovat | editovat zdroj]