Diskuse:Trojčlenka

Tak nevim. Působí to na mě trochu jako parodie na encyklopedický článek. Nevím, zda autor chtěl vysvětlit význam slova trojčlenka, nebo chtěl vysvětlit triviální matematický postup.

Pokud potenciální čtenář opravdu hledá poučení (neboť nechápe co je to trojčlenka, nebo ji neumí vypočítat), pak pravděpodobně nepochopí cizí slova v článku obsažené.

-- Pastorius 17:43, 28. 5. 2005 (UTC)

Autor chtěl zachovat budoucím generacím mnemotechnický postup se šipkami, který se dnes již zřejmě na nikde nevyučuje - aspoň podle toho, jak se na něj díval jeden mladší kolega, když si autor ve své stařecké demenci nebyl schopen dát dohromady jednoduchou přímou úměru a nakreslil si proto trojčlenku na papír. Bylo to, jako kdyby autor vytáhl králíka z klobouku.

Slovo "elucidace" není pro pochopení článku potřebné (a ano, bylo míněno trochu ironicky), pouze mě nějak nenapadlo jiné vhodné slovo... dobře, vynořila se mi ještě "explikace". Stejně tak není potřeba slovo "reforma" nebo "generace". Uznávám, že jsem mohl udělat hyperlink na modem, neboť ten bude pro mládež za chvíli taky neznámý. --Voxhumana 17:55, 28. 5. 2005 (UTC)

Hm, myslím, že to je jasný strojový překlad. Dneska se nám nějak roztrhává s "kvalitními" články pytel. --Dodo ✉

Ani omylem. I když jsem se v použití příkladů inspiroval v německém a anglickém článku (což je nakonec přiznáno i jinými jazyky), nenarazil jsem nikde na žádný výklad se šipkami. Zřejmě jde o českou specialitu. Tomu, kdo najde originál, který jsem údajně přeložil, jsem ochoten zaplatit pivo ...nebo tak něco. Jak tak koukám na některé jiné články, mám naopak pocit, že ty moje jsou díky své podivnosti snad jediné prokazatelně originální. --Voxhumana 18:14, 28. 5. 2005 (UTC)

Podivnost jako značka originality je originální :) Pastorius 21:51, 28. 5. 2005 (UTC)

Beru to samozřejmě jako lichotku. :) --Voxhumana 08:41, 29. 5. 2005 (UTC)

Při vší úctě, to kreslení šipek je takový kanón na vrabce, že by fakt patřil spíš na Wikibooks. "Trojčlenka" znám a používám ve smyslu "výpočet přímou úměrou". --Malý·čtenář 13:09, 30. 5. 2005 (UTC)

Dnešní vysokoškoláci z přírodních věd mají problémy se spočtením trojčlenky, což je smutný fakt, který jsem se zjistil, když jsem doučoval své známé a příbuzné výpočty chemických příkladů na zkoušku a zápočet z anorganické chemie. U některých byly šipky poslední nadějí (bohužel u dvou obzvláště zatvrzelých jedinců to bylo natolik beznadějné, že jsem se mohl jen modlit, aby se v píšemce neobjevila nějaká nepřímá úměra - a i v takovém případě jsem jim dával tak 40% šanci). Šipky jsou OK, každopádně bych je tam nechal a autora za ně chválím. Jinak by to ale místy chtělo napsat trochu polopatičtěji. Cinik 16:03, 30. 5. 2005 (UTC)

Děkuji za pochvalu, ale obávám se, že úpravy, které jsem provedl, ten článek spíše ještě více předpokládané cílové skupině znesrozumitelnily. Pokud se někdo ujme jeho lopatizace až polopatizace... --Voxhumana 20:36, 30. 5. 2005 (UTC)

Cítím se poněkud zvláštně když "přiznávám" že jsem jeden z těch u kterých se trojčlenka učí výhradně pomocí šipek, a to i v dnešní době - jasně si vzpomínám na moment kdy profesorka chemie napsala na tabuli pouhý vzoreček trojčlenky a třída se nezmohla na nic jiného než na trapné ticho. Ano, myslím si že by šipky měly být v článku zahrnuty :) LuciusMare 2. 5. 2010, 19:39 (UTC)

Ona se neuci trojclenka i???

Bud jsem to spatne pochopil anebo se neuci trojclenka? a jak se to po pocita, myslel jsem, že když umim trojčlenku umim půl matiky, pokud se naučím logaritmovat umim ji temer celou, pokud k tomu jeste pochopim integral už se v matice nic az tak zajimaveho nedeje, akorát je to složité :-) - slozitejsi je najit tu trojclenku :-(. Vrba 08:18, 31. 5. 2005 (UTC)

Na základní škole nám paní učitelka nejprve vysvětlila, co je to přímá a nepřímá úměrnost, potom řekla, jak se počítá a nakonec, že pro nás má tajemství, totiž trojčlenku. Po asi pětiminutovém úvodu o tom, že se to tak učili naši prarodičové, ale že je to dnes zakázané učit, protože je to snad nevědecké či jaké, nám ji nakonec přeci jen vysvětlila. Takže ji "neoficiálně" umíme. Ale úměrnost se opravdu alespoň za našich let na ZŠ učila "logickým postupem", nikoli trojčlenkou. --Ansgar 21:22, 31. 5. 2005 (UTC)

No já si osobně myslím, že mnohem názornější způsob, jak řešit úměrnost, je pomocí obyčejné rovnice bez nějakých šipek. Dejme tomu, že dělník vyrobí za 7 hodin 280 součástek, kolik jich vyrobí za 3 hodiny? Pro mě je „normální“, že si spočítám, kolik jich vyrobí za hodinu a pak to vynásobím. Samozřejmě, nakonec to vede ke stejné rovnici, ale její hledání IMHO mnohem víc rozvíjí matematickou představivost než slepé kreslení nějakých šipek. --Pavel Kotrc 06:41, 1. 6. 2005 (UTC)

Šipky jsou názorné, ale ne zrovna u přímé úměrnosti v našem případě. Tam by totiž měly být obě šipky obráceně. Šipky totiž říkají toto: Když jedna věc roste (například jede se delší dobu, místo tří hodin sedm), tak počet ujetých kilometrů také roste, a proto jsou šipky ve stejném směru. Kdežto u druhého příkladu, tedy u nepřímé úmery, jsou obě šipky namalovány správně - když je vyšší rychlost, zmenší se počet sekund (když je rychlost menší, je počet sekund větší). Proto jsem teď obě ty šipky u přímé úměrnosti změnil.

Pro úplnost ohledně šipek v trojčlence a českého (spíš československého) školství - trojčlenka se u náš učila bez šipek, naopak jsme se "slepě" učili vzorečky, tj. co s čím vynásobit a podělit, aby nám vyšel kýžený výsledek. Je však pravda, že trojčlenka, ať přes šipky či přes vzorečky, je jen zkrácený postup popsaný Pavlem Kotrcem. --Ansgar 07:32, 1. 6. 2005 (UTC)

Jsem v šoku!!! Zdá se, že celý život používám šipky špatně!!! Mohl byste prosím úměrně vašemu názoru upravit i teoretický výklad šipek a hlavně zápis řešení? Otřásáte mou životní jistotou, že totiž stačí mít šipky shodně nebo neshodně a z hlediska příjemnosti matematických úprav nad zlomky je příjemnější volit vždy pravou šipku nahoru neboť zlomek sestavený po směru šipky od čitateli ke jmenovateli má x vždy v čitateli a tak se s tím pohodlněji pracuje. Ale v komentáři v diskusi máte pravdu - toto vysvětlení jejich významu zní velmi logicky. --Voxhumana 17:18, 1. 6. 2005 (UTC)

ZŠ Jilemnice, rok 1988 a první hodiny chemie: "Vemte si učebnice a vyškrtněte kapitolu tu a tu, to se učit nebudete. Jste poslední ročník se starými učebnicemi, děti po vás už budou mít nové. Trojčlenku se učit nebudete, je to zakázané, ti po vás už ji zase mít budou." Trojčlenku jsme se tedy neučili, museli jsme to ve třech řádcích převádět na jednotkový počet a pak zpětně násobit/dělit na finální množství. Náš ročník to fakt vychytal, od páté do osmé třídy jsme měli salátové proškrtané učebnice skoro u všech předmětů, na konci roku jsme mnohdy ještě hradili poplatek za špatný stav, načež se to dávalo do krabic přímo ve třídě a odváželo do sběru. O rok mladší děti měly novotou vonící učebnice každoročně...Jiří Erben (diskuse)

Tak té hustý, jak se dnes říká. Vrba 21:39, 31. 5. 2005 (UTC)

To nejni hustý, to je tragický... Cinik 05:35, 1. 6. 2005 (UTC)

Nejtragičtější je, že mě ta paní učitelka hrne do kategorie prarodicu p. Ansgara, to nesu těžce, ještě že neřekla za francouzské revoluce :-). Vrba 10:03, 1. 6. 2005 (UTC)

No já pokud si matně vzpomínám jsme se to učili, ale myslím, že jsem si neřikali, že se to jmenuje trojčlenka. Možná i se schémátkem, ale to mám nějak spojený s chemií takže možná v ní... (molární hmotnosti atd.) --Li-sung ✉ 11:38, 1. 6. 2005 (UTC)