Přeskočit na obsah

Digitální knihovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ukázka uživatelského prostředí Národní digitální knihovny

Digitální knihovna (též online knihovna, e-knihovna, internetová knihovna) je digitální obdoba tradiční knihovny. Digitální knihovna získává, katalogizuje, skladuje a ochraňuje digitální dokumenty v digitálním repozitáři a rovněž je zpřístupňuje.

Objekty vstupující do digitální knihovny jsou svým původem buď digitální (tzv. born digital), nebo jsou získávány digitalizací klasických dokumentů (například pomocí metody OCR).

Teoretické vymezení a přístupy

[editovat | editovat zdroj]

Vymezení pojmu "digitální knihovna" se formovalo v 90. letech dvěma odlišnými pohledy. Výzkumná sféra ji vnímá především jako sbírku digitálního obsahu a soustředí se na technologie, které umožňují data vytvářet a vyhledávat. Naopak knihovníci a informační specialisté chápou digitální knihovnu spíše jako instituci či službu. Důraz kladou na organizaci, která pomocí odborného personálu dokumenty nejen vybírá, ale také dlouhodobě uschovává, jak uvádí například definice Digital Library Federation. Tento dvojí přístup odráží základní rozdíl mezi vnímáním knihovny jako pouhé technické databáze a jako trvalé instituce se společenským posláním.[1]

Charakteristické znaky digitálních knihoven

[editovat | editovat zdroj]

Z mnoha definic vyvozuje Bartošek[2] společné znaky digitálních knihoven:

  • organizace sbírky digitálních dokumentů
  • přesah mezi fyzickými subjekty (digitální knihovna může např. fyzicky sídlit na zařízeních umístěných v několika institucích)
  • technologie, které propojují rozdílné komponenty – toto propojení musí být pro uživatele transparentní
  • jednotný přístup k digitálnímu objektům bez ohledu na jejich formát nebo způsob uložení.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Hybately vzniku digitálních knihoven byly měnícíc se informační potřeby člověka, stále rostoucího množství informací z různých zdrojů a vývoje v oblasti informačních a komunikačních technologií.[3]

Technické základy digitální formy knihoven se objevily v šedesátých letech dvacátého století. S rozvojem technologií se postupně vyvíjely systémy digitálních knihoven. Významný rozsah získaly tyto systémy v osmdesátých letech minulého století, před vznikem World Wide Webu. Pro další rozvoj digitálních knihoven byl kritickým obdobím přelom tisíciletí a podfinancování jejich výzkumu a vývoje. Díky grantové finanční podpoře byly digitální knihovny legitimizovány jako výzkumná oblast, která poutá pozornost vědecké i laické veřejnosti.[4]

Digitální knihovny v České republice

[editovat | editovat zdroj]

Klíčovými aktéry digitalizace českých knihoven jsou Národní knihovna ČR a Moravská zemská knihovna v Brně. Tyto dvě knihovny se podílely na projektu Vytvoření Národní digitální knihovny, který probíhal v letech 2010 a 2014. V tomto období se jednalo převážně o vybudování digitalizačního pracoviště, pro následující pětileté období byla definována udržitelnost projektu. Samotné zpřístupňování dokumentů se úspěšně dařilo a vznikl tak základ Národní digitální knihovny, jejíž obsah je i nadále upravován a doplňován.[5]

Zájem o dokumenty v digitálních knihovnách významně vzrostl v období pandemie covid-19 v roce 2020. Nejčastějšími uživateli digitálních knihoven byla cílová skupina studentstva vysokých škol a pedagogická veřejnost.[6]

V České republice existuje řada systémů, které zpřístupňují digitální knihovny, nejznámějším a nejčastěji využívaným systémem je Kramerius. Jedná se o opensourcovou aplikaci zpřístupňující digitalizované knihovní sbírky, monografie a periodika.[7] Samotný systém vznikl v počátcích 21. století. Hlavním impulzem k vytvoření tohoto systému byly povodně, které v roce 2002 poškodily a zničily velké množství knih. K záchraně poškozených dokumentů se využilo jejich reformátování. Dále byl potřeba nástroj, díky kterému by se digitální kopie dokumentů mohly hromadně ukládat a zpřístupňovat.[8] Na základě těchto potřeb byl v roce 2003 zahájen projekt, iniciovaný Národní knihovnou ČR a dalšími institucemi, pod názvem Kramerius, který měl umožnit zpřístupňování digitalizovaných archiválií pomocí internetu. Realizace systému byla, po výběrovém řízení, svěřena firmě Qbizm Technologies, a. s.. [9]

Dále si můžeme zmínit různé typy digitálních knihoven, které se navzájem liší obsahem, jenž nabízejí. Manuscriptorium se zaobírá historickými fondy a zaměřuje se na starší písemné dědictví jako jsou rukopisy, historické mapy, inkunábule a další. Podobný projekt, který stojí za zmínku, je Monasterium věnující se digitalizovaným listinám. Tyto dokumenty pocházejí ze 176 evropských archivů, z toho se jedná o 11 českých.[10]

Digitální knihovny v zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším projektem digitalizace je digitální knihovna Gutenberg, jejímž hlavním cílem je vytvořit sbírky kvalitní literatury, u které vypršela autorská práva. Tento projekt byl založen v roce 1971 Michaelem Hartem a nyní nabízí více než 75 000 e-knih zdarma.[11] Dalším důležitým projektem je Europeana, evropská digitální knihovna, která zpřístupňuje knihy, umělecká díla, hudbu a videa o umění, novinách, archeologií, módě, vědě, sportu a další formy dokumentů. Splupracuje s přibližně 2 000 různých paměťových insitucí, které tomuto projektu zpřístupňují materiály kulturního dědictví.[12] Tato digitální knihovna byla spuštěna v roce 2008.[13]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Discussion. Information Processing & Management. 1999-05, roč. 35, čís. 3, s. 227–243. Dostupné online [cit. 2026-02-06]. doi:10.1016/S0306-4573(98)00059-4. (anglicky)
  2. ↑ BARTOŠEK, Miroslav. Digitální knihovny. www.ics.muni.cz [online]. [cit. 2026-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-06.
  3. ↑ OWUSU-ANSAH, Christopher M. Conceptions of digital libraries: an African perspective. Digital Library Perspectives. 2020-09-04, roč. 36, čís. 3, s. 231–247. Dostupné online [cit. 2026-02-06]. ISSN 2059-5816. doi:10.1108/DLP-12-2019-0045. (anglicky)
  4. ↑ Where Do We Go From Here? The Next Decade for Digital Libraries. www.dlib.org [online]. [cit. 2026-02-06]. Dostupné online.
  5. ↑ MACHÁTOVÁ, Martina. Digitální knihovny v České republice. ITlib. Informačné technológie a knižnice. 2021, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2026-02-06]. ISSN 1335-793X. doi:10.52036/1335793X.2021.3-4.22-27.
  6. ↑ VOZÁ, Zdenko. Digitální knihovna v době virové - služba dnes studentům, zítra široké veřejnosti.. Knihovna. 2020-06-01, roč. 31, čís. 1, s. 54. Dostupné online [cit. 2026-02-06].
  7. ↑ 2023.2.7 | ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII. casopispromodernifilologii.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2026-02-06]. Dostupné online.
  8. ↑ Česká digitální knihovna a open-source systém Kramerius - Linux E X P R E S. www.linuxexpres.cz [online]. [cit. 2026-01-31]. Dostupné online.
  9. ↑ VLČEK, Petr. Systém Kramerius [online]. 2005-12-13 [cit. 2026-02-06]. Dostupné online.
  10. ↑ LEHEČKA, Boris. Blýskání na lepší data z českých digitálních knihoven. Časopis pro moderní filologii. 2022-07-18, roč. 105, čís. 2, s. 274–291. Dostupné online [cit. 2026-02-06]. ISSN 2336-6591. doi:10.14712/23366591.2023.2.7.
  11. ↑ Project Gutenberg. Project Gutenberg [online]. [cit. 2026-02-06]. Dostupné online. (anglicky)
  12. ↑ O nás. www.europeana.eu [online]. [cit. 2026-02-06]. Dostupné online.
  13. ↑ S.R.O, NETservis. Europeana. emuzeum.cz [online]. [cit. 2026-02-06]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CHOWDHURY, G.; CHOWDHURY, Sudatta. Introduction to Digital Libraries. 1. vyd. [s.l.]: Facet Publishing, 2002. 384 s. Dostupné online. ISBN 9781856044653. 
  • Digital Libraries Across Continents. Příprava vydání Le Yang, Alicia Salaz. 1. vyd. [s.l.]: Routledge, 2025. 276 s. ISBN 9781032646084. 
  • Libraries: Principles and Practices for the Digital Age. Příprava vydání Rafael Wagner. [s.l.]: Murphy & Moore Publishing, 2022. 245 s. ISBN 9781639873418. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Digitální_knihovna&oldid=25874419“