Diamantový princip
Diamantový princip (značí se ◊) je matematické tvrzení z oblasti teorie množin, konkrétně nekonečné kombinatoriky. Jde o tvrzení nezávislé na axiomech Zermelo-Fraenkelovy teorie množin s axiomem výběru. Poprvé ho formuloval roku 1968 Ronald Björn Jensen.
Znění
[editovat | editovat zdroj]Diamantový princip lze formulovat následovně:
Existuje posloupnost množin taková, že a pro každou množinu je stacionární množina v .
Vztah k jiným dodatečným axiomům
[editovat | editovat zdroj]Diamantový princip není dokazatelný ani vyvratitelný v ZFC – to lze ukázat užitím forcingu . Jeho „sílu“ v porovnání s ostatními nezávislými tvrzeními lze vyjádřit následovně:
- Diamantový princip platí v univerzu konstruovatelných množin, vyplývá tedy z axiomu konstruovatelnosti.
- Z diamantového principu plyne hypotéza kontinua. Důkaz tohoto tvrzení je velmi snadný.
- Diamantový princip implikuje rovněž existenci Suslinova stromu a tedy neplatnost Suslinovy hypotézy.
Zobecnění
[editovat | editovat zdroj]Diamantový princip lze zobecnit následujícím způsobem na tvrzení , kde je nespočetný regulární kardinál a :
Existuje posloupnost množin taková, že a pro každou množinu je stacionární množina v .
Místo se píše pouze . Klasický diamantový princip pak odpovídá .......
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALCAR, Bohuslav; ŠTĚPÁNEK, Petr. Teorie množin. 2. opr. a rozš. vyd. [s.l.]: Academia, 2001. ISBN 80-200-0470-X.