Dekalk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dekalk (z francouzského décalque) je obecný termín označující ve výtvarném umění metodu, která užívá obtisku nebo otisku.

Rudolf Němec, Utrpení svatého Šebestiána (1978), olej, tiskařská barva, plátno (dekalk)

Je používán v malbě, grafice, monotypii i keramické tvorbě. Dekalky používali surrealisté při vytváření stranově symetrických abstraktních otisků barevných skvrn z přeloženého papíru. Důležitou roli hraje prvek náhody a následná interpretace obrazců. Principiálně shodnou metodou je i tzv. Rorschachův test inkoustových skvrn, užívaný jako prostředek psychologické diagnostiky.

Rorschachův test inspiroval např. Vladimíra Boudníka nebo Oscara Domínqueze, v ilustracích používali dekalk Jiří Trnka a Daisy Mrázková, v malbě Josef Istler. Za propagátora dekalku je považován Max Ernst (20. léta 20. stol.)

Jako dekalk je označována také technika odkrývání již nanesené části svrchní vrstvy, která zviditelní barvu či strukturu spodních vrstev. V malbě používal dekalku např. Rudolf Němec, který do barevného podkladu otiskoval přes bavlněné plátno různé šablony a rastry.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kubička R, Zelinger J, Výkladový slovník: malířství, grafika, restaurátorství, Grada Publishing, Praha 2004, s. 50, ISBN 80-247-9046-7
  • Trojan R, Mráz B, Malý slovník výtvarného umění, Fortuna Praha 1996, s. 47, ISBN 80-7168-329-9
  • Baleka J, Výtvarné umění: Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika), Academia Praha, 1997, s. 78., ISBN 80-200-0609-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]