David Hartley

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
David Hartley
David Hartley portrait.jpg
Narození 21. června 1705
Halifax
Úmrtí 28. srpna 1757 (ve věku 52 let)
Bath
Ocenění člen Královské společnosti
Děti David Hartley
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Hartley (8. srpen 1705, Armley28. srpen 1757, Bath) byl anglický filozof a přírodovědec. Je považován za předchůdce psychologie a zakladatele jejího směru zvaného asocianismus.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v blízkosti Halifaxu, v Yorkshire. Jeho matka zemřela tři měsíce po jeho narození, jeho otec, anglikánský duchovní, když bylo Davidovi patnáct. Vystudoval na Jesus College v Cambridge. Poté provozoval lékařství v Bury St. Edmunds (1730-1735), v Londýně (1735-1742) a v Bathu, kde i zemřel.[2]

Jeho nejvýznamnějším dílem je kniha Observations on Man, his Frame, his Duty, and his Expectations z roku 1749. Kniha je jakousi syntézou neurologie, morální psychologie a spirituálního učení. Pro dějiny vědy bylo podstatné, že Hartley hledal mysl a vědomí v neurofyziologii a v mozku, což bylo průkopnické, byť Hartley užíval rovněž zvláštní, v té době velmi rozšířené, představy o „éteru“, který prostupuje prostor – domníval se, že na konci nervů jsou jemné částečky, které interagují právě s éterem.[3] Představu éteru však fyzika časem opustila.

Z hlediska psychologického bylo klíčové, že Hartley užil konceptu asociace (sdružování představ) nejen ve fyziologickém smyslu, ale i tehdy, když se pokoušel vyložit, jak vzniká v lidské mysli myšlenka. I vznik nejsložitějších konstruktů myšlení lze dle Hartleyho vyložit zřetězením, jež počíná u zcela elementárních vnějších impulsů. V tom na něj navázal John Locke. Tím oba založili směr myšlení, který byl později nazván asocianismus a v dějinách psychologie patřil k prvním třem stavebním kamenům této rodící se vědy (spolu s empirismem a senzualismem), to když Hartleyho a Locka za předchůdce psychologie označili zejména James Mill, John Stuart Mill a William B. Carpenter.

Jeho učení mělo i náboženský rozměr, věřil, že s růstem kvality vnímání člověka roste jeho humanita („sympatie“) i láska k bohu („theopatie“), a že všichni lidé budou nakonec „účastníky božské přirozenosti“, tedy spaseni.

Jeho filozofie vzešlá z lékařského zázemí nenašla velkého ohlasu u jiných filozofů, výjimkou byl Joseph Priestley.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.britannica.com/biography/David-Hartley
  2. a b http://plato.stanford.edu/entries/hartley/
  3. http://psychologie.studentske.cz/2009/12/asocianismus-david-hartley-david-hume.html