Damjan Pešan
| Damjan Pešan | |
|---|---|
| Narození | 6. října 1887 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. dubna 1975 (ve věku 87 let) Praha  Československo |
| Národnost | česká |
| Povolání | sochař, loutkař, řezbář |
| Partner(ka) | Vlasta Pešanová |
| Významná díla | Pomník padlým barikádníkům |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Damjan Pešan, častěji Damian Pešan (6. října 1887, Praha – 8. dubna 1975 Praha) byl český sochař, řezbář, loutkař a pedagog.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Praze Holešovicích jako nejstarší ze 6 synů ševce a později dělníka Eduarda Pešana a jeho manželky Julie, rozené Štorkové.[1] Od dětství tíhl k výtvarnému projevu, stejně jako jeho bratr František Pešan (1892), který se stal kovorytcem. Umělecké vzdělání získal na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v letech (1908 až 1914 a 1920 až 1923) pod vedením Emanuela Nováka, Jana Kastnera, Celestýna (Celdy) Kloučka a Josefa Drahoňovského a pracoval také pod vedením slovinského architekta Jožeho Plečnika. To vše bylo důležitým vkladem do jeho umělecké kariéry.
V areálu Pražského hradu vytvořil roku 1923 obelisk na Moravské baště, sochu na brance do alpinia a na přelomu 20. a 30. let 20. století bronzové plastiky dvou býků nesoucích baldachýn na tzv. Býčím schodišti.
V roce 1932 zpracoval ve dřevě postavy Krista a šesti českých patronů nad hlavní oltář Plečnikova kostela Nejsvětějšího srdce Páně na pražských Vinohradech, a pro týž chrám soupravu liturgických předmětů. Kromě toho vytvořil na Pražském hradě několik dalších soch a podílel se svou tvorbou i na interiéru bytu T. G. Masaryka.[2]
Ze druhé poloviny 30. let jsou doloženy jeho řezbářské práce (Madona pro rybáře, Busta malíře Otakara Štáfla, Dívčí akt, Ležící žena).[3] Od 30. let pracoval také na loutkách a vyučoval v Praze na Státní ústřední škole bytového průmyslu, kde vedl i po druhé světové válce řezbářské oddělení.
V poválečné tvorbě vytvořil Pomník padlým barikádníkům a vynikly také jeho pískovcové reliéfy na veřejných budovách v Ostravě. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava vystavuje v rámci svého Univerzitního muzea dílo Damjana Pešana s názvem "Předávání zkušeností".[4][5][6][7]
Manželkou Damjana Pešana byla Vlasta Pešanová (rozená Dohnalová).[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu
- ↑ LUKEŠ Zdeněk, PRELOVŠEK Damjan, VALENA Tomáš: Josip Plečnik - architekt Pražského hradu. Správa Pražského hradu, Praha 1997, s. 98, 208; ISBN 80-902051-3-5
- ↑ Výstava akvarelů malíře Otakara Štáfla z roku 1936-1937 a plastik sochaře Damiana Pešana, úvod J.R. Marek. Katalog Praha 1937, s. 35-38.
- ↑ Damjan/Damian Pešan: Předávání zkušeností - Univerzitní muzeum VŠB-TUO. www.vsb.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online.
- ↑ ŠPAČKOVÁ, Eva; ŠŤASTNÁ, Marie; JAKUB, Ivánek. Univerzita a umění: Umělecká díla ve veřejném prostoru Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2017. 151 s. ISBN 978-80-248-4130-4.
- ↑ Poruba / I. obvod. panelaci.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-15.
- ↑ Damian Pešan - Ostravské sochy. ostravskesochy.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online.
- ↑ Damian Pešan | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Lukeš Zdeněk, Prelovšek Damjan, Valena Tomáš: Josip Plečnik - architekt Pražského hradu. Správa Pražského hradu, Praha 1997, s. 98, 208; ISBN 80-902051-3-5