Dagmar Bellová
| Dagmar Bellová | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 30. prosince 1920 Vídeň |
| Úmrtí | 20. května 1999 (ve věku 78 let) Vídeň |
| Povolání | klavíristka |
| Nástroje | klavír |
| Rodiče | Wilhelm Furtwängler |
| Příbuzní | Ján Levoslav Bella (dědeček) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dagmar Bellová-Sturliová, rozená Dagmar Krafftová-Bellová, (30. prosince 1920 Vídeň – 20. května 1999 tamtéž)[1] byla slovenská klavíristka, vnučka slovenského skladatele Jána Levoslava Belly.
Život[editovat | editovat zdroj]
Dagmar Bellová se narodila jako nemanželská dcera slavného německého dirigenta Wilhelma Furtwänglera. Její matkou byla Augusta Bellová, dcera slovenského skladatele Jána Levoslava Belly. Základní hudební vzdělání získala od své matky a dědečka, který se jí v dětství hodně věnoval. Nejprve studovala soukromě, později byla přijata na vídeňskou Státní hudební akademii (Universität für Musik und darstellende Kunst Wien), kterou absolvovala s vyznamenáním již v roce 1937. Byla žačkou významného rakouského klavíristy a skladatele Emila von Sauera, posledního přímého žáka Franze Lista. Ve studiu u Sauera pokračovala i po absolvování Akademie až do jeho smrti v roce 1942. Dalším jejím učitelem byl Wilhelm Kempff.
V letech 1928–1940 žila s matkou v Bratislavě. Poprvé vystoupila již jako třináctiletá, v bratislavském rozhlase hrála Elegii svého děda Jána Belly. První veřejný koncert měla rovněž v Bratislavě v roce 1936. Od roku 1940 žila trvale ve Vídni, kde se také provdala. Jejím manželem se stal Walter Sturli[2]. Kromě bohaté koncertní kariéry se počínaje rokem 1945 věnovala pedagogické činnosti. Učila na vídeňské městské konzervatoři.
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 73
