Dětská kresba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dětská kresba je považována za jednu z nejpřirozenějších a nejčastějších aktivit u dětí. Ty pomoci kresby vyjadřují svůj názor a vztah ke světu. V anglickém jazyce je dětské umění pojmenováno jako „Child art“, „Fine art“ nebo „Art for children“.[1]

Dětská kresba

Význam dětské kresby[editovat | editovat zdroj]

Kreslení je pro dítě hrou, která za sebou zanechá hmotný důkaz aktivity. Dítě pomocí kresby napodobuje a vyjadřuje svět, který vidí vlastníma očima. Dítě tak neverbálně komunikuje (zejména v předškolním věku) a vyjadřuje své vlastní já.[2]

Funkce dětské kresby[editovat | editovat zdroj]

Jedna z nejdůležitějších funkcí kresby je rozvoj zábavy, relaxace, spolupráce i aktivity. Dětský výtvarný projev obsahuje a rozvíjí flexibilní a kreativní myšlení, které slouží ke komunikaci mezi jedinci všech kulturu. Děti si pomocí dětské kresby rozšiřují své pozorovací schopnosti i své vnímání. Dětská kresba a další výtvarné aktivity formulují správné návyky a dospělým napomáhají pochopit dětskou ontogenezi.[3]

Dětská kresba v pedagogické diagnostice[editovat | editovat zdroj]

Dětský výtvarný projev slouží k diagnostice dětské kresby, ve které jde rozpoznat vývojové období každého dítěte, a také se v ní mohou poznat fyzické či psychické problémy. Diagnostika grafických projevů patří mezi základní metody zkoumání v dětské klinické psychologii. Diagnostika dětské kresby je součástí práce učitelů i učitelek mateřských škol, které pozorují komplexní osobnost dítěte.[4]

Čmáranice

Stádii dětské kresby se zabývá i zabývalo mnoho českých i zahraničních autorů. Například M.Vágnerová, J.Uždil[2], R.Davido, H. Read[5], Piaget

Stádia dětské kresby[editovat | editovat zdroj]

Stádia dětské kresby dle M.Vágnerové[editovat | editovat zdroj]

Vývoj kresby prochází několika fázemi:[6]

1. Presymbolická, seznomotorická fáze[editovat | editovat zdroj]

Čáry přímo související s "já" dítěte

První fáze začíná tzv. čmáráním, dítě si uvědomuje potěšení z toho, že dokáže pomocí tužky nebo pastelky zanechat barevnou stopu na čistém papíře. Samotný prožitek a tvorba kresby zajímá dítě nejvíce, výsledek už tolik ne. Děti se svými kresbami dále nezabývají.

2. Přechod na symbolickou fázi[editovat | editovat zdroj]

Dítě postupně zjišťuje, že jeho čmáranice mohou být prostředkem vyjádření reality.

3. Symbolická fáze[editovat | editovat zdroj]

Hlavonožec
Kresba lidského obličeje

Dítě dokáže nakreslit konkrétní symbol. Podobnost kresby k realitě je závislá na rozvoji a spolupráci celého celku dovedností a schopností (například jemné a hrubé motoriky, senzomotorické koordinace nebo poznávacími procesy).  

Stádia dětské kresby dle R. Davido[7][editovat | editovat zdroj]

1. Období skvrn (do 1 roku)[editovat | editovat zdroj]

Kdyby rodiče nechali své děti „malovat“, pravděpodobně by dítě kreslilo jakési skvrny.

2. Stadium čmáranic (kolem 1 roku věku)[editovat | editovat zdroj]

Čáry přímo souvisí s „já“ dítěte.

3. Stadium čárání[editovat | editovat zdroj]

Fáze je spojena s rozvojem intelektu dítěte – dítě se snaží napodobit písmo dospělých a držet lépe tužku.

4. Stadium „hlavonožců“, univerzálních postav (kolem 3. roku)[editovat | editovat zdroj]

Dítě začíná svým obrazům dávat určitý obsah. Postava je znázorněna kolečky představujícími trup a čtyřmi čárkami (končetiny). Dítě nejprve maluje postavu jako rozkouskovaný obraz, postupem času si začíná uvědomovat vlastní tělesné schéma. Dítě maluje transparentně, tedy dítě kreslí své obrázky s vnitřními částmi objektu, ačkoli by objekt měl být namalován pouze z vnějšku (př. nohy nakreslené tak, že jdou vidět přes šaty, kalhoty…). Většinou u tohoto stádia chybí perspektiva kresby.

5. Vizuální realismus (mezi 7. až 12. rokem)[editovat | editovat zdroj]

V tomto stádiu se dítě snaží kreslit hlavně to, co vidí. Začíná se objevovat profil.

6. Stadium zobrazení v prostoru[editovat | editovat zdroj]

Dětské kresby jsou v tomto období propracovanější.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BRESLER, Liora. “Child Art,” “Fine Art,” and “Art for Children”: The Shaping of School Practice and Implications for Change. Arts Education Policy Review. 1998-09, roč. 100, čís. 1, s. 3–10. Dostupné online [cit. 2020-01-12]. ISSN 1063-2913. DOI 10.1080/10632919809599444. 
  2. a b UŽDIL, JAROMÍR, 1915-. Čáry, klikyháky, paňáci a auta : výtvarný projev a psychický život dítěte. [s.l.]: Portál Dostupné online. ISBN 80-7178-599-7, ISBN 978-80-7178-599-6. OCLC 51192393 
  3. ŠUPŠÁKOVÁ, Božena. Detský výtvarný prejav – prostriedok poznávania a komunikácie. Pedagogická orientace. 2000, roč. 10, čís. 4, s. 69–75. Dostupné online. 
  4. ŠVANCARA, Josef; ŠVANCAROVÁ, LF.A. Znaky organicity v dětské kresbě. Sborník Prací Filozofické Fakulty Brněnské Univerzity [online]. 1964. Dostupné online. 
  5. READ, Herbert Edward. Výchova uměním. 1. vyd. Praha: Odeon, 1967. 421 s. 
  6. VÁGNEROVÁ, MARIE, 1956-. Vývojová psychologie I. : dětství a dospívání. [s.l.]: Karolinum Dostupné online. ISBN 80-246-0956-8, ISBN 978-80-246-0956-0. OCLC 85151570 
  7. DAVIDO, ROSELINE D. Kresba jako nástroj poznání dítěte. [s.l.]: Portál Dostupné online. ISBN 978-80-7367-415-1, ISBN 80-7367-415-7. OCLC 237196201 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Davido, R. (2001). Kresba jako nástroj poznání dítěte: Dětská kresba z pohledu psychologie. Praha: Portál.
  • Liora Bresler (1998) “Child Art,” “Fine Art,” and “Art for Children”: The Shaping of School Practice and Implications for Change, Arts Education Policy Review, 100:1, 3-10, DOI: 10.1080/10632919809599444
  • Read, H. (1967). Výchova uměním. Praha: Odeon.
  • Šupšáková, B. (2000). Detský výtvarný prejav - prostriedok poznávania a komunikácie [Online]. Pedagogická Orientace, 2000(4), 69-75. Retrieved from Detský výtvarný prejav - prostriedok poznávania a komunikácie
  • Švancara, J., & Švancarová, L. Znaky organicity v dětské kresbě [Online]. Sborník Prací Filozofické Fakulty Brněnské Univerzity, 13(B11), [47]-54. Retrieved from Znaky organicity v dětské kresbě (ve formátu *.pdf)
  • Uždil, J. (1974). Čáry, klikyháky, paňáci a auta : Výtvarný projev a psychický život dítěte. Praha: SPN - Státní pedagogické nakladatelství.
  • Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie: Dětství a dospívání (druhé akt.). Praha: Karolinum.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]