Dělicí nálevka

Dělicí nálevka, slangově dělička, je skleněná nádoba, užívaná v laboratořích k oddělování nemísitelných kapalin o různé hustotě.

Popis

Nádobka hruškovitého či válcovitého tvaru, která je ve spodní části opatřena stonkem (trubicí) s kohoutem a v horní části je jí možné pomocí normalizovaného zábrusu uzavřít zátkou.^[1] Běžně je vyráběna v objemech od 50 ml do 2 l, z borosilikátového skla. Jako materiál zátky je používáno zábrusové sklo či polyethylen. Jádro kohoutu je vyráběno ze zábrusového skla či teflonu.

Využití

V laboratorní praxi je dělicí nálevka nejčastěji používána k oddělování nemísitelných kapalin například při organické syntéze a k extrakci pomocí vytřepávání.

Dále je používána pro přikapávání reaktantu do reakční směsi.

Bezpečnost práce

Při míchání kapalin v dělicí nálevce je nutné myslet na vývoj plynů, který způsobí nárůst tlaku uvnitř nádoby. Tomu lze při míchání snadno předejít pravidelným opatrným odvzdušněním pomocí kohoutu, když stonek s kohoutem směřuje vzhůru. Z hlediska bezpečnosti je při odvzdušnění naprosto nutné nikdy nemířit stonkem na jakoukoliv osobu.^[2]

Odkazy

Reference

↑ KOTEK, Jan. Laboratorní technika. [s.l.]: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy 106 s. Dostupné online. Kapitola 3.1.6 Dělící a přikapávací nálevky, s. 19.
↑ KVÍČALA, Jaroslav. Laboratorní technika organické chemie. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2015. 182 s. ISBN 978-80-7080-322-6. Kapitola 11.1. Vodné zpracování, s. 85.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu dělicí nálevka na Wikimedia Commons

[Kotek-1] KOTEK, Jan. Laboratorní technika. [s.l.]: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy 106 s. Dostupné online. Kapitola 3.1.6 Dělící a přikapávací nálevky, s. 19.

[Kvicala-2] KVÍČALA, Jaroslav. Laboratorní technika organické chemie. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2015. 182 s. ISBN 978-80-7080-322-6. Kapitola 11.1. Vodné zpracování, s. 85.

[1]

[2]