Chotěšovský dům
| Chotěšovský dům | |
|---|---|
 Chotěšovský dům | |
| Poloha | |
| Adresa | Plzeň, Vnitřní Město,  Česko |
| Ulice | náměstí Republiky |
| Souřadnice | 49°44′48,41″ s. š., 13°22′42,69″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 22451/4-160 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chotěšovský dům v Plzni je renesanční dům na náměstí Republiky č. 106/13. Patří k nejcennějším stavebním památkám Plzně. Je vyhlášen kulturní památkou.[1]
Historie domu
[editovat | editovat zdroj]Původně na jeho místě stál gotický dům, který v roce 1487 zakoupil chotěšovský klášter pro své potřeby od Jana Chenice z Říčan.[2] Byli v něm ubytováváni členové kláštera a klášterní hosté při návštěvách Plzně. Na žádost chotěšovského opata byl dům v 16. století renesančně přestavěn italským stavitelem Giovanni de Statia.[3] Podle některých zdrojů je autorem přestavby Jan Merlian.[2] Od 10. prosince 1633 do 22. února 1634 v domě pobýval císařský vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Na konci 18. století byl přední dům spojen se zadní částí novým křídlem a dům sloužil často pro ubytování vojenských návštěv. Po zrušení klášterů byl dům v roce 1784 v dražbě prodán plzeňskému mydlářskému mistrovi Ignáci Kouteckému. V jeho rodině se dům dědil. Majitel domu Petr Koutecký provedl před svou smrtí v roce 1890 několik úprav domu, např. z důvodu získání více světla vyboural kamenné ostění a přestavěl schodiště. Poslední majitelkou domu byla jeho manželka Jana, která dům odkázala Společnosti pro národopis a ochranu památek.[4] Dne 2. února 1931 rozhodla plzeňská městská rada o uvolnění místností pro Národopisné muzeum Plzeňska a v roce 1932 byl dům nákladem stavitele Karla Krůty rekonstruován.[5] Národopisné muzeum Plzeňska v domě sídlí dodnes.
Popis budovy
[editovat | editovat zdroj]Po levé straně domu jednoduchý vstupní kamenný portál, vedoucí do klenutého průjezdu. Dům má dvě poschodí. V přízemí a v prvním patře obloukové klenby. Ve dvoře se dochovala renesanční lodžie. Třípatrový ozdobný štít. Okna profilovaná kamenným ostěním s vysazenou římsou.[3] V roce 1941 byly při rekonstrukci objeveny v prvním poschodí renesanční fresky s výjevy ze Starého zákona a postavou pravděpodobně Hroznaty, zakladatele chotěšovského kláštera. Dům je vnitřně spojen s Gerlachovským domem.[2]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Vstupní chodba -
Atrium
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-02-09]. Identifikátor záznamu 133396 : Měšťanský dům - Chotěšovský dům. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c RŮŽIČKA, David. Chotěšovský dům zachránil ženy před žoldáky, teď učí národopis. Plzeňský deník. 15. 2. 2005, s. 7.
- ↑ a b LÁBEK, Ladislav. Chotěšovský dům, odkaz renaissance. Příručky národopisného musea Plzeňska číslo 2. 1. vyd. Plzeň: Společnost pro národopis a ochranu památek, 1933. 18 s.
- ↑ MAZNÝ, Petr; KRÁTKÝ, Vladislav. 100 zajímavostí ze staré Plzně II. 1. vyd. Plzeň: Starý most s.r.o., 2007. ISBN 978-80-254-0343-3. S. 28.
- ↑ DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. S. 260.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JÍLEK, Tomáš. Kulturní památky západních Čech. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2011. 40 s. ISBN 978-80-261-0075-1.
- KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 5, Par–Pra. Praha: Libri, 2002. 671 s. ISBN 80-7277-039-X.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chotěšovský dům na Wikimedia Commons
