Chirograf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chirograf z roku 1252 ze španělské obce Ledesma

Chirograf, též charta partita (lat. rozdělená listina) je druh středověké listiny, kdy byl text vícekrát (zpravidla dvakrát) napsán na jeden pergamen a poté rozdělen specifickým způsobem (klikatým rozstřižením apod.) Přiložením obou shodných částí k sobě bylo do budoucna zaručeno ověření pravosti listiny a platnosti obsahu. Tento způsob se užíval především v Anglii a v severní Evropě v období, kdy se pečeť ještě neprosadila jako hlavní ověřovací znamení. Jako způsob ověřování pravosti byl značně nepraktický (k ověření pravosti byla nutná přítomnost obou smluvních stran), a proto se na kontinentu příliš nerozšířil.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Text byl napsán dvakrát, výjimečně třikrát na jeden pergamen, který byl následně rozdělen na části (charta paricola). Přestřižení psací látky se učinilo nepravidelnou linií. Listina měla poté tři strany rovné a čtvrtou nepravidelnou, zubatou. Jednu část získal příjemce, druhou si ponechal vydavatel nebo byla uložena u důvěryhodné osoby (např. veřejného notáře). V místě přestřižení mohl být též napsán text – heslo nebo průpovídka (tzv. znamení chirografu). Velmi častým slovem, které písaři používali v místě rozdělení, bylo přímo chirographum. Některé chirografy měly jen jeden hlavní text a v horní části pergamenu toto znamení. Tato část se poté rovněž odstřihla (charta indentata). Ověření pravosti listiny proběhlo poté přiložením buď dvou identických textů k sobě nebo připojením přestiženého slova tak, aby se obě části doplňovaly a souhlasily.

Později byly chirografy doplňovány i pečetěmi, aby se zvýšila právní jistota dokumentu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charta partita na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. třetí. vyd. Jinočany: H&H, 1997. ISBN 80-86022-09-9. Kapitola Diplomatika, s. 170–171. 
  • BEREWINKEL, Barbara. Chirographe des 13. Jahrhunderts aus dem Zisterzienserkloster Altenberg. In: RÜCK, Peter. Graphische Symbole in mittelalterlichen Urkunden. Beiträge zur diplomatischen Semiotik. Sigmaringen: Thorbecke, 1996. ISBN 3-7995-4203-5. S. 551–558.
  • BISCHOFF, Bernhard. Zur Frühgeschichte des mittelalterlichen Chirographum. Archivalische Zeitschrift. 1955, roč. 50/51, s. 297–300. 
  • PARISSE, Michel. Remarques sur les chirographes et les chartes-parties antérieurs à 1120 et conservées en France. Archiv für Diplomatik. 1986, roč. 32, s. 546–567. 
  • SAYERS, Jane E. The land of chirograph, writ and seal. The absence of graphic symbols in English documents. In: RÜCK, Peter. Graphische Symbole in mittelalterlichen Urkunden. Beiträge zur diplomatischen Semiotik. Sigmaringen: Thorbecke, 1996. ISBN 3-7995-4203-5. S. 533–548.
  • JAKAB, Éva. Chirographum in Theorie und Praxis. In: MUSCHELER, Karl Heinz. Römische Jurisprudenz - Dogmatik, Überlieferung, Rezeption. Festschrift für Detlef Liebs zum 75. Geburtstag. Berlin: Duncker & Humblot, 2011. S. 275-292.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]