Přeskočit na obsah

Chalkogenovodíky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Chalkogenovodíky jsou dvouprvkové sloučeniny s molekulami skládajícími se z dvou atomů vodíku a jednoho atomu chalkogenu, Jejich rozpouštěním (kromě vody samotné, která mezi ně také patří) ve vodě vznikají chalkogenovodíkové kyseliny. Patří sem oxidan (voda), sulfan, selan, tellan a polan.

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Díky nelineární stavbě molekuly úhel vodík-prvek-vodík je asi 109,5°[zdroj⁠?!]) je voda jediným chalkogenovodíkem, který je za normálních podmínek kapalinou, ostatní chalkogenovodíky jsou plyny. S rostoucím protonovým číslem chalkogenu se jejich vlastnosti mění následovně:

fyzikální vlastnosti chalkogenů při normálním atmosférickém tlaku (u hladiny moře)
chalkogenovodík molární hmotnost [g/mol] teplota tání [°C] teplota varu [°C] úhel v molekule
H2O 18,015 0 0,00 100,00 104,45°
H2S 34,082 0 -82,30 -60,28 92,1°0
H2Se 80,980 0 -65,73 -41,25 91°,00
H2Te 129,615 8 -49,00 -2,20 90°,00
H2Po 211,000 0 -35,30 36,10 0,00

Všechny chalkogenovodíky kromě vody jsou jedovaté, polan je navíc díky obsahu polonia radioaktivní. Sulfan se také vyznačuje značnou hořlavostí a silným zápachem.

Chalkogenovodíky, a následně rozpouštěním ve vodě také chalkogenovodíkové kyseliny, mohou vzniknout buď přímým slučováním chalkogenu s vodíkem nebo působením minerálních kyselin na chalkogenidy neušlechtilých kovů, například:

O2 + 2 H2 → 2 H2O,

Na2S + H2SO4Na2SO4 + H2S.