Buněčná linie HepG2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Buněčná linie HepG2

Buněčná linie HepG2 (nebo Hep G2), je imortalizovaná lidská buněčná linie, která pochází z rakovinné tkáně jater.[1] Buněčná linie HepG2 se běžně používá například ve studiích metabolismu léčiv, hepatotoxicity nebo výzkumu rakoviny.[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Buněčná linie HepG2 byla izolována v roce 1975. Jednalo se o první buněčnou linii, která vykazovala hlavní charakteristiky pozorované u klasických jaterních buněk. Původní buňky HepG2 byly získány z hepatoblastomu patnáctiletého bělocha pocházejícího z Argentiny.[3][4] Roku 1980 byl vědci z Wistar Insitutu na tuto buněčnou linii podán patent[5].

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Buňky HepG2 jsou adherentní a rostou v monovrstvě ve formě malých agregátů.[1][2] Jsou netumorogenní a mají vysokou rychlost proliferace.[1] Jsou schopny syntetizovat mnoho proteinů např. fibrinogen, transferin, albumin, ceruloplasmin, plasminogen.[1][2] Linie HepG2 vykazuje morfologii podobnou epitelu a je vhodná pro transfekci. Expresní markery zahrnují inzulín a inzulínu podobný růstový faktor II (IGF II).[2] Za použití specifických metod lze pomocí buněk HepG2 vytvořit fyziologicky relevantnější 3D buněčný model (sféroid).[6]

Charakterizace HepG2 buňek[editovat | editovat zdroj]

Velikost HepG2 buňky se pohybuje okolo 12–19 µm, tvar je polygonální.[5] HepG2 mají velká jádra, 3–7 jadérek, nízký počet mitochondrií; ten je oproti běžným hepatocytům poloviční. Typické je málo vyvinuté hladké endoplazmatické retikulum.[5] Obsahují 50-60 chromozomů.[5]

Aplikace[editovat | editovat zdroj]

Buněčná linie HepG2 našla široké využití v mnoha oblastech biomedicínského výzkumu. I přesto, že je známo několik desítek buněčných linií pocházejících z karcinomu jater, patří HepG2 k těm nejvyužívanějším. Uplatňuje se kupříkladu při studiu rakoviny jater, hepatitidy, hepatotoxicity, metabolismu léčiv či při výzkumu lékových interakcí.[5][7]

Oproti primárním buněčným kulturám jaterních buněk má použití imortalizované linie HepG2 řadu výhod; těmi je hlavně cena, dostupnost, snadná manipulace a stabilní fenotyp.[5]

Kultivace[editovat | editovat zdroj]

Vhodným kultivačním médiem pro kultivaci této buněčné linie může být Eaglovo minimální esenciální médium (EMEM) doplněné o 10% fetální bovinní sérum (FBS). Buňky by měly být inkubovány při 37 °C v atmosféře s 5 % CO2. Doba zdvojení buněk HepG2 je 48 hodin.[1][2] Subkultivaci (pasážování) je u HepG2 doporučeno provádět 2-3x týdně.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f HepG2 liver hepatocellular carcinoma cells transfection [online]. 2014-07-19 [cit. 2022-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e Hep G2 [HEPG2] | ATCC. www.atcc.org [online]. [cit. 2022-04-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ LÓPEZ-TERRADA, Dolores; CHEUNG, Sau Wai; FINEGOLD, Milton J. Hep G2 is a hepatoblastoma-derived cell line. Human Pathology. 2009-10, roč. 40, čís. 10, s. 1512–1515. Dostupné online [cit. 2023-04-16]. DOI 10.1016/j.humpath.2009.07.003. (anglicky) 
  4. ↑ ADEN, David P.; FOGEL, Alice; PLOTKIN, Stanley. Controlled synthesis of HBsAg in a differentiated human liver carcinoma-derived cell line. Nature. 1979-12, roč. 282, čís. 5739, s. 615–616. Dostupné online [cit. 2023-04-16]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/282615a0. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f ARZUMANIAN, Viktoriia A.; KISELEVA, Olga I.; POVERENNAYA, Ekaterina V. The Curious Case of the HepG2 Cell Line: 40 Years of Expertise. International Journal of Molecular Sciences. 2021-12-04, roč. 22, čís. 23, s. 13135. Dostupné online [cit. 2022-04-29]. ISSN 1422-0067. DOI 10.3390/ijms222313135. (anglicky) 
  6. ↑ ŠTAMPAR, Martina; TOMC, Jana; FILIPIČ, Metka. Development of in vitro 3D cell model from hepatocellular carcinoma (HepG2) cell line and its application for genotoxicity testing. Archives of Toxicology. 2019-11, roč. 93, čís. 11, s. 3321–3333. Dostupné online [cit. 2022-04-29]. ISSN 0340-5761. DOI 10.1007/s00204-019-02576-6. (anglicky) 
  7. ↑ CHOI, Jong Min; OH, Soo Jin; LEE, Sang Yoon. HepG2 cells as an in vitro model for evaluation of cytochrome P450 induction by xenobiotics. Archives of Pharmacal Research. 2015-05, roč. 38, čís. 5, s. 691–704. Dostupné online [cit. 2023-04-07]. ISSN 0253-6269. DOI 10.1007/s12272-014-0502-6. (anglicky) 
  8. ↑ Buy HepG2 | Cell Lines | CLS.shop. CLS Cell Lines Service GmbH [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • HepG2 v databázi cellosaurus
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu HepG2 na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Buněčná_linie_HepG2&oldid=22834455“