Budinské nářečí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Budinské nářečí je nářečí v obci Budiná na Slovensku.

Novohradská nářečí[1] se dělí na čtyři podskupiny: ipeľské, lučenské, vrchárske a modrokamenské. I když se obec Budiná nachází "na vrchoch", její nářečí se řadí do lučenské podskupiny, nikoli do vrchárské. Eugen Jóna sice zaznamenal v meziválečném období některé prvky vrchárského nářečí (např. kody-tody, kod), ale současní mluvčí zřejmě vlivem spisovné slovenštiny využívají spíše spisovnější tvary (kedy-tedy, ked).

Nářečí středního Novohradu – lučenské nářečí – je možné lokalizovat v obcích podél Krivánského a Tuhárskeho potoka. Podél Krivánského potoka vede starodávná cesta ze Zvolena do Lučence, což mohlo podmínit, že lučenské nářečí je z novohradských nářečí nejblíže ostatním středoslovenským nářečím, a tím i spisovné slovenštině.[2]

Ukázka textu převyprávěného v budinském nářečí[editovat | editovat zdroj]

Nastalo peknvo jarnvo popoludňia. Na veži Babušinca zazvonev menší zvon a zatýn sa začaľi zhŕňať chlapi, čiernookí, čiernovlasí – Babušinčania boľi zväča takítoka – goršarpaňej škoľe, ďe buďe skúška. Deťi, čo chodeľi do škoľi, boľi sviatočňe obľečeňje už šecke tan, aľe aňi druhje, kerje ňechoďeľi, nechibovaľi. Tie zababraňie s maťerjami prišľi sa ďívať, obstáľi dvercia, zaplniac aj pitvor. Žeňi ňejšľi nuka totiž, to by sa ňepatrelo sednúť si tan, ľen v pitvore a vo dverciach postávajúc, chváľeľi aľebo kriťizovaľi skúšku aj obľek ďeťí.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Budinské nárečie na slovenské Wikipedii.

  1. Slovník slovenských nárečí. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1994. ISBN 978-80-224-0183-8, ISBN 80-224-0183-8. OCLC 33497919 
  2. JÓNA, Eugen. Novohradské nárečia. 1. vyd. Bratislava: VEDA 162 s. ISBN 978-80-224-1070-0, ISBN 80-224-1070-5. OCLC 643469238 
  3. TIMRAVA, Božena Slančíková. I (Zlatý fond slovenskej literatúry). 2. vyd. Bratislava: Tatran, 1975. S. 648.