Bogučanská přehradní nádrž
| Bogučanská přehradní nádrž | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Rusko |
| Oblast | Irkutská oblast Krasnojarský kraj |
| Zeměpisné souřadnice | 58°42′1″ s. š., 99°9′13″ v. d. |
| Rozměry | |
| Rozloha | 2 326 km² |
| Délka | 375 km |
| Šířka | 8 km |
| Objem | 58,2 km³ |
| Max. hloubka | 67 m |
| Ostatní | |
| Typ | přehradní nádrž |
| Nadm. výška | 208 m n. m. |
| Přítok vody | Angara |
| Odtok vody | Angara |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bogučanská přehradní nádrž ( rusky Богучанское водохранилище ) je přehradní nádrž na řece Angara, vzniklá vzedmutím vody za tělesem přehrady Bogučanské vodní elektrárny. Je po toku řeky i po toku času čtvrtým a zatím posledním stupněm angarské kaskády.
Všeobecné informace
[editovat | editovat zdroj]Maximální provozní hladina na kótě 208 m n. m. dosahuje paty hráze Usť-Ilimské elektrárny a dosahuje plochy 2 326 km² (z toho 1961 km² leží na území Krasnojarského kraje a 365 km² v Irkutské oblasti). Při normálním provozu se rozkyv hladiny pohybuje v mimořádně malém rozmezí 207,5 ± 0,5 m. Taková nevýznamná sezónní změna hladiny vody je způsobena tím, že 83 % přítoku je regulováno. Přítok do celé jezerní soustavy činí v průměru 3 380 m³/s neboli 105 km³/rok. Rezerva pro abnormální přítok činí 3,5 km³ a představuje změnu výšky 208 na 209,5 m n. m.
Délka přehradního jezera je 375 km a podél v údolích přítoků vznikají dlouhé zálivy. Největší o délce 75 km vznikl v údolí řeky Kova, na řece Para, přítoku řeky Kova záliv 50 km a v údolích řek Jodarma, Dolní a Horní Kežma zálivy o délce 25 km.
Přes 12 000 lidí z 31 osad bylo přestěhováno do náhradních bytů, z velké části do města Kodinsk, ve kterém vzniklo velké množství pracovních míst po dostavení Bogučanské elektrárny.
Zatopené území patří do starobylé cesty ruských prvních osadníků na ose Jenisejk – Ilim – Usť-Kut. Pod hladinou přehradní nádrže se tak ocitly historické ruské vesnice Tušama, Keul, Kata, Jodarma a Kežma ze 17. století se specifickou srubovou architekturou prvních ruských osadníků ve východní Sibiři. Některé z nejvzácnějších staveb, například dvoutřídní církevní škola z roku 1885 z vesnice Keul byla přenesena do skanzenu Talcy u Irkutsku. Před zatopením byly realizovány v neobvyklém rozsahu archeologické a paleontologické vykopávky, na jejichž základě byly zjištěny nové poznatky o prehistorickém osídlení a klimatu střední Sibiře.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Doprava (Bogučanská ani Usť-Ilimská přehrada nemají zdymadla), rekreace, sportovní i průmyslový rybolov (předpokládaná výtěžnost ryb je 18 kg/ha ročně), především výroba elektrické energie 17 600 GWh ročně.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bogučanská přehradní nádrž na Wikimedia Commons
