Blenheimská reneta
Blenheimská reneta (Malus domestica 'Blenheimská reneta') je ovocný strom, kultivar druhu jabloň domácí z čeledi růžovitých. Plody jsou řazeny mezi odrůdy zimních jablek, sklízí se v říjnu, dozrává v listopadu, skladovatelné jsou do února.[1][2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Původ
[editovat | editovat zdroj]Odrůda byla vypěstována v Anglii v roce 1740 jako náhodný semenáč ve Woodstocku, v Oxfordshire,[1] Jméno připomíná Blenheim, sídlo vévody z Marlborough, které je v bezprostředním sousedství. Byla ale šířena ve školkách v Londýně až od roku 1818. Původní strom stál deset yardů od zdi Blenheimského parku, v opuštěném rohu, byl tři metry vysoký.
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Odrůda je špatný opylovač.[1] Vhodnými opylovači jsou například odrůdy Croncelské, Jonathan, Landsberská reneta, Malinové holovouské nebo Ontario. [3]
Růst
[editovat | editovat zdroj]Růst odrůdy je bujný později slabý. Koruna během vegetace silně zahušťuje, rychle stárne. Řez je nezbytný.[2]
Plodnost
[editovat | editovat zdroj]Na vysokokmenech plodí později a zpočátku málo, později plodí téměř středně ale střídavě. Může plodit poněkud dříve a více na zákrscích a palmetách.[2]
Plod
[editovat | editovat zdroj]Plod je kulovitý a poněkud zploštělý, širší u základny, než na vrcholu, pravidelně a pěkně tvarovaný, velký. Slupka hladká, žlutá, s nádechem matně červené, na osluněné straně slunce s červeným žíháním. Dužnina je nažloutlá žlutá, křupavý, šťavnatá, sladká a příjemně kyselá. Stopka, krátká a silná, spíše hluboce vložená.[2] Zdroj z roku 1851 ji popisuje jako méně vhodnou k přímé konzumaci. Zdroj z 21. století ovšem popisuje odrůdu jako:„starší odrůda, která přes svoje nevýhody vyniká chutí plodů.“[1]
Choroby a škůdci
[editovat | editovat zdroj]Odrůda je středně odolná proti strupovitosti jabloní a padlí,[3] Podle jiného zdroje poměrně odolná také k strupovitosti jabloní ale náchylná na nektriovou rakovinu.[1]
Použití
[editovat | editovat zdroj]Je vhodná ke skladování, ale během skladování vadne.[3] určená k přímému konzumu a použití v kuchyni. Je popisována ale jako „Velmi cenné a vysoce vážené jablko, a to buď na přímou konzumaci nebo pro kulinářské účely, ale, přísněji vzato, je vhodnější pro to druhé.“[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Blenheimská reneta [online]. [cit. 2015-02-04]. reneta.html Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d e HOGG, ROBERT. BRITISH POMOLOGY; OK, THE HISTORY, DESCRIPTION, CLASSIFICATION, AND SYNONYMES, OF THE FRUITS AND FRUIT TREES. London: GROOMBRIDGE AND SONS, PATERNOSTER ROW;, 1851. Dostupné online. S. 38 - 40. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Blenheimská reneta na Wikimedia Commons
