The Black Angel's Death Song

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Black Angel's Death Song)
The Black Angel's Death Song
Skladba od The Velvet Underground
Z albaThe Velvet Underground & Nico
Vydánobřezen 1967
Nahránoduben 1966
Scepter Studios, New York City
Žánravantgarda, experimentální rock
Délka3:11
VydavatelstvíVerve
ProducentAndy Warhol
SkladatelLou Reed, John Cale
The Velvet Underground & Nico chronologicky
I'll Be Your Mirror
(9)
„The Black Angel's Death Song“
(10)
European Son
(11)

„The Black Angel's Death Song“ je desátá a zároveň předposlední skladba z debutového alba americké experimentálně rockové skupiny The Velvet Underground The Velvet Underground & Nico z roku 1967. Autory písně jsou Lou Reed a John Cale. Svůj název si podle ní zvolila americká hudební skupina The Black Angels. Ta později vydala album Death Song, jehož název rovněž pochází z této písně.[1]

Kapela píseň hrála již při svých prvních placených vystoupeních v prosinci roku 1965. Skladba skupině například dopomohla tomu, aby se zbavila angažmá v newyorském beatnickém klubu Café Bizarre. Majitelka klubu, stejně jako publikum, píseň neměla ráda, a kapele řekla, že pokud ji ještě jednou zahraje, v klubu končí. Členové této šance využili a jejich angažmá opravdu skončilo.[2]

Kapela píseň nahrála v dubnu 1966 v newyorském studiu společnosti Scepter Records nedlouho před jeho demolicí (již tehdy byla z podlahy vytrhána prkna a strženy některé zdi).[3] Tehdy píseň kapela hrála pod názvem „The Black Angel of Death“. Reedův polozpěv je v ní doprovázen Caleovou výraznou violou a méně výraznou kytarou. V momentech, kdy Reed nezpívá, je slyšet Caleovo hlasité syčení.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HELLER, Jason. First Listen: The Black Angels, 'Death Song' [online]. NPR, 2017-04-13 [cit. 2017-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. UNTERBERGER, Richie. White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha: Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9. S. 64. 
  3. Unterberger, s. 87.
  4. Unterberger, s. 90.