Bitva u Mons Graupius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bitva u Mons Grapius je první zaznamenaná bitva na území dnešního Skotska.

Kolem roku 43 se v malém přístavu ve Francii shromáždila římská flotila, na jejíž palubě se tísnilo více jak 40 000 vojáků. Připravovali se na invazi do keltské Británie.

Nebyl to první pokus o dobytí Británie. Již dvakrát předtím se římská armáda pod vedením slavného Gaia Julia Caesara pokusila obsadit britské ostrovy a napadla jih Británie. Její přítomnost tam ale měla pouze krátkého trvání.

Římané byli vysoce vyspělá civilizace z území dnešní Itálie, která disponovala velmi zkušenou armádou. V době příprav útoku na Británii již dobyla a ovládala většinu Evropy a severní Afriky. Dobytí a obsazení Británie slibovalo další přísun přírodních zdrojů, tolik potřebných pro rozšiřující se římské impérium.

Římská armáda se vylodila v místě zvaném Richborough poblíž Doveru a její síly se velmi rychle převalily přes dnešní Anglii. Keltští Britoni pro ně nebyli prakticky soupeřem. Vysoce disciplinovaní a trénovaní římští vojáci zdaleka převyšovali ve vojenské taktice netrénované, chaběji vyzbrojené a  nedisciplinované nepřátele. A tak v době příchodu římského guvernéra Agricoly do Británie v roce 78 byla prakticky celá dnešní Anglie pod nadvládou Říma.

Agricola byl bezesporu nejúspěšnějším římským guvernérem Británie. Již krátce po svém příchodu dobyl a pod římskou nadvládu začlenil oblasti dnešního Walesu a severní Anglie. Bylo je otázkou času, kdy svůj zrak obrátí více na sever – do oblastí dnešního Skotska.

Již v roce 80 se svojí armádou dobyl a obsadil oblast dnešní skotské Nížiny, kde se mu některé zde usídlené keltské kmeny vzdaly dobrovolně, zatímco jiné se postavily na odpor a byly krutě poraženi.

Zbývala již jen skotská Vysočina. V roce 83 vkročila římská armáda pod vedením samotného Agricoly na skotskou Vysočinu. Sledována nepřátelskými Kelty postupovala ve třech samostatných proudech. Jako nejslabší se Keltům zdála 9. legie zvaná Hispana. Jedné chladné noci byla náhle 9. legie napadena nepřátelskými Kaledoňany (keltský kmen ze severu dnešního Skotska) a nebýt rychlé pomoci sousední legie pod vedením samotného Agricoly, která nepřátele pomohla zahnat, byla by poražena. Přesto krutá zima skotské Vysočiny donutila římskou armádu stáhnout se zpět na jih.

O rok později, v roce 84, vyrazila římská armáda opět na sever. Tentokrát pokračovala podstatně rychleji, takže se dostala až téměř na 80 km daleko od úpatí Great Glen (pohoří nedaleko jezera Loch Ness). Nyní byli Římané blízko svému cíli. V cestě jim stál pouze jeden muž – náčelník Kaledoňanů Calgacus.

Schyluje se k závěrečné bitvě. Římská armáda a armáda Kaledoňanů stojí proti sobě na úpatí kopce, jenž římský historik Tacitus (přímý účastník římské vojenské expedice) nazývá Mons Grapius (dodnes se vedou spory o tom, kde se vlastně tento kopec nachází, nicméně se nejčastěji uvádí oblast kolem dnešního Fochabers, přibližně 12 km od římského tábora v dnešním Muiryfoldu). Agricola ví o obrovské armádě Kaledoňanů, kterých dle zvědů má být více jak 30 000, a tak vyrazí na pochod ve vojenské formaci, jak je zvykem Římanů. Již brzy se dvě armády srazí v nelítostném boji. Nedisciplinovaní Kaledoňané zaútočí jako jednotliví válečníci, kteří neposlouchají ničí rozkazy, pouze svoji odvahu a hrdost. Na svých válečných vozech, za ohlušujícího zvuku válečných rohů neúspěšně dotírají na pevně stojící římské formace. Náhle zaútočí na oslabené vozy římská kavalérie. Kaledoňané jsou donuceni k ústupu. Za prchajícími a místy chabě se bránícími Kelty vyráží neprostupná hradba štítů římských legionářů, která svými krátkými meči trestá každý sebemenší odpor. Kaledoňané jsou poraženi. Řím se stává pánem skotské Vysočiny.

Ne však nadlouho. V zimě 84 dochází k největšímu omylu v římské historii Británie. Úspěšný guvernér Agricola je povolán zpět do Říma. V následujících letech vyrůstá nová generace Kaledoňanů, která v období bitvy u Mons Grapius dětmi a začíná pomýšlet na odplatu. Během následujících dvaceti let je většina římských pevností na území skotské Vysočiny zničena a Římané se vracejí do svých pozic na severu Anglie. Nový římský císař Hadrián nařizuje postavit proti nepřátelským kmenům ze severu, mezi nimiž dominují Kaledoňané obranný val – Hadriánův val.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]