Bitva u Markelli (792)
| Bitva u Markelli | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Byzantsko-bulharské války | |||
 schéma bitvy | |||
| Trvání | 792 | ||
| Místo | Markeli poblíž Karnobat, Bulharsko | ||
| Souřadnice | 42°38′15″ s. š., 26°53′47″ v. d. | ||
| Výsledek | bulharské vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Markelli byla ozbrojený střet mezi vojsky první bulharské říše a Byzance. Z bitvy, jež se odehrála 20. července 792 vyšla vítězně strana bulharská.[1]
Okolnosti bitvy[editovat | editovat zdroj]
Roku 777 se dostal k moci v Bulharsku chán Kardam, který začal upevňovat bulharský stát. Ve chvíli, když si byl jist svojí sílou, zahajíl proti Byzanci vojenské akce a roku 789 porazil v údolí řeky Strumy byzantské oddíly. Byzantský císař Konstantin VI. v odpověď na to vyrazil s vojskem proti Bulharům, ale kvůli silnému bulharskému odporu v menší bitvě u Adrianopole se musel stáhnout zpět a na výpravu novou se vydal až příštího roku.[2]
Průběh[editovat | editovat zdroj]
Císař dotáhl k pevnosti Markelli a zde se obě armády 20. července 792 střetly. Výsledkem bylo naprosté bulharské vítězství.[1]
Následky[editovat | editovat zdroj]
Konstantin se při následujících jednáních zavázal platit roční tribut, ale odváděl ho pouhé čtyři roky a poté původní dohodu vypověděl. To vedlo k novému tažení, jež tentokrát mezi oběma vládci skončilo uzavřením míru bez jakýchkoliv vojenských akcí.[2] Nedlouho nato byl Konstantin svržen z trůnu vlastní matkou Irene a oslepen.[1][3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1. S. 44. Dále jen [Rychlík].
- ↑ a b ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8. S. 123. Dále jen [Zástěrová].
- ↑ Zástěrová, str. 122
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 508 s. ISBN 80-7106-404-1.
- ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8.
Související články[editovat | editovat zdroj]
