Přeskočit na obsah

Bitva u Belasice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Belasice
konflikt: Byzantsko-bulharské války
Výjev z bitvy a následná Samuelova smrt, když pohlédl na zbytky svého vojska
Výjev z bitvy a následná Samuelova smrt, když pohlédl na zbytky svého vojska

Trvání29. července 1014
Místopohoří Belasica blízko vsi Kleidion, Bulharská říše (dnes Blagoevgradská oblast, Bulharsko)
Souřadnice
Výsledekrozhodné byzantské vítězství
Strany
Byzantská říšeByzantská říše Byzantská říše Bulharská říšeBulharská říše Bulharská říše
Velitelé
Byzantská říše Basileios II.
Byzantská říše Nikeforos Xiphias
Byzantská říše Konstantin Diogenes
Byzantská říše Teofylaktos Botaneiates
Bulharská říše Samuel I.
Bulharská říše Gabriel Radomír
Síla
neznámá velká, nejméně
45 000 mužů
Ztráty
neznámé zdrcující, 15 000 zajato

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Belasice, známá též jako bitva u Kleidionu, jež se odehrála 6. října 1014, byla jednou z rozhodujících porážek bulharské armády během byzantsko-bulharských válek.[1][2]

Okolnosti bitvy

[editovat | editovat zdroj]

Roku 976 usedl na byzantský trůn císař Basileios II., který si vytkl za cíl dobýt bulharský stát a přičlenit jej k byzantské říši. Císař pomocí trvalého postupu a soustavného dobývání měst a pevností postupně podroboval bulharská území své vládě.[3] Bulharská říše pod vedením cara Samuela tak dokázala udržovat svoje postavení jen za cenu neustálých válek.[2]

Schéma bitvy

Rozhodující bitva se odehrála poblíž údolí mezi horskými hřebeny Belasica a Ogažden. Samuel se zde opevnil v horské soutěsce Kleidon, ale císař zde jeho vojsko obklíčil a na hlavu porazil. Zajetí či zabití se vyhnulo krom Samuela pouze malé množství jeho mužů.[1]

Byzantici porážejí Bulhary u Kleidionu, Madrid Skylitzes

Byzantský císař následně nechal 14 000 zajatých Bulharů oslepit[2][1] a pouze každému stému z nich nechal jedno oko, aby mohl dopravit své společníky domů. Ve chvíli, kdy Samuel průvod oslepených spatřil, ranila jej mrtvice a záhy nato zemřel.[1] Po jeho smrti se již bulharský stát začal pomalu rozpadat, až byl roku 1018 připojen k byzantské říši a stal se jednou z jejích provincií.

  1. a b c d ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8. S. 200. Dále jen [Zástěrová]. 
  2. a b c RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1. S. 73. Dále jen [Rychlík]. 
  3. Zástěrová, str. 198

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1. 
  • ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]