Biblická archeologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Biblická archeologie, neutrálně syropalestinská archeologie[1] je odvětví archeologie, které se specializuje na místa spojená s Biblí. Úkol biblické archeologie spočívá ve zkoumání dějin osídlení a kulturních dějin Palestiny. Nespočívá jen v potvrzování či vyvracení historicity biblických textů.[2] Její teoretický rámec byl vytvořen v 1. polovině 20. století Williamem F. Albrightem, jehož cílem bylo dokázat historicitu starozákonních příběhů (existenci patriarchů, Exodus a dobytí Kenaanu). S postupujícím výzkumem biblických míst se však ukazovalo, že biblická vyprávění s archeologickými nálezy mnohdy nekorespondují[zdroj?], a tak se zhruba od 70. let 20. století od Albrightovy metody začalo ustupovat – východiskem se stal nalezený archeologický materiál namísto Bible, biblická archeologie přestala sloužit k dokazování Bible a začala vytvářet vlastní rekonstrukci dějin starověkého Izraele.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1993., Dillard, Raymond B., zemř. Úvod do Starého zákona. 2. vyd. vyd. Praha: Návrat domů 450 s. s. Dostupné online. ISBN 9788072552443. 
  2. BERLEJUNG, Angelika. Náboženské dějiny starověkého Izraele. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2017. ISBN ISBN 978-80-7429-281-1. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]