Bagdádská baterie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nákres bagdádské baterie

Bagdádská baterie je označení předmětu, který byl objeven roku 1936 v lokalitě Khujut Rabuah v Iráku a v roce 1938 ho popsal Wilhelm König, německý malíř pracující pro Irácké národní muzeum. Nález tvoří 14 centimetrů vysoký džbán z pálené hlíny s měděným plechem stočeným do tvaru válce a se železnou tyčí. Hrdlo nádoby bylo ucpáno asfaltem. Artefakt byl datován do období okolo přelomu letopočtu, kdy v oblasti vládli Parthové nebo Sásánovci.

Účel předmětu je nejasný. König přišel s hypotézou, že šlo o galvanický článek: pokusy prokázaly, že když se nádoba naplní kyselou tekutinou, např. citronovou šťávou nebo vinným octem, dojde k elektrolýze a baterie vyrobí napětí okolo dvou voltů. Elektřina mohla sloužit k elektroléčbě nebo galvanickému pozlacování nádob. Objev, že starověké civilizace dokázaly vyrábět elektřinu, vzbudil značnou pozornost záhadologů. Principem fungování baterie se zabývala řada televizních pořadů, např. Bořiči mýtů.

Archeologové však teorii o baterii odmítají. Paul Craddock z Britského muzea dokázal, že nádoby se v té době pokovovaly pomocí roztavené rtuti, nikoli galvanicky. Energie získávaná z baterie by byla příliš slabá, aby mohla mít praktické využití; navíc pokud bylo smyslem zařízení vyrábět elektřinu, pak nemá logiku uzavření nádoby izolační vrstvou asfaltu. Nejčastěji přijímaným vysvětlením je, že šlo o schránku na papyrové svitky, namotané na kovovou tyč a chráněné před poškozením měděným obalem (podobná kovová pouzdra byla nalezena v nedaleké Seleukii).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]