Bagaudové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V pozdním období Římské říše byli bagaudové (latinsky bagaudae či bacaudae) ozbrojenými skupinami lokálních selských povstání v méně romanizovaných oblastích Galie a Hispánie. Pojmenování vzešlo z keltského jazyka galštiny (bagad), kdy se slovo ještě významově vztahovalo k bojovníkům. Ozbrojené skupiny označované latinsky jako bagaudae se však poprvé objevily až v 1. století n. l. a jednalo se o povstalce, jejichž úmyslem nebylo nahradit upadající římskou moc ani sesazení místní správy, ale jen vlastní obohacení ve formě plenění. Kromě sedláků a lidí nižších společenských vrstev mohly v krajních případech tyto nepravidelné voje početně zesílit o uprchlé otroky, zbojníky nebo dokonce dezertéry z řad římských legií. Se střídavými úspěchy se bagaudové dovedli prosadit v dobách nestability během rozpadu Západořímské říše.