Asistovaná reprodukce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Intracytoplasmatická injekce spermie (ICSI)

Asistovaná reprodukce nebo umělé oplodnění je označení pro lékařské postupy a metody, při kterých dochází k manipulaci se zárodečnými buňkami nebo s embryi, včetně jejich uchovávání, a to za účelem léčby neplodnosti ženy nebo muže.[1] Asistovaná reprodukce (umělé oplodnění) je lékařská pomoc partnerskému páru, který má problém s otěhotněním. Asistovaná reprodukce je tedy zjednodušeně jakýkoliv medicínský zásah, který napomáhá lidskému rozmnožování. Nevede k horšímu mentálnímu zdraví dětí.[2]

Asistovaná reprodukce je předmětem etických sporů. V roce 2010 získal britský fyziolog Robert G. Edwards za vývoj metody oplodnění ve zkumavce (in vitro fertilizaci) Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Předseda Papežské akademie Ignacio Carrasco de Paula udělení ceny ostře odsoudil. Vatikán později jeho ústní prohlášení v písemné podobě zmírnil a cenu pro Edwardse označil za pochopitelnou.[3][4] Katolická církev nemá nic proti metodám asistované reprodukce, které léčí neplodnost, ale odmítá metody založené na umělém oplodnění, které jsou podle ní nedůstojné člověka.[5][6]

Metody asistované reprodukce[editovat | editovat zdroj]

Metod asistované reprodukce existuje celá řada. Mezi nejpoužívanější patří intrauterinní inseminace (IUI) a oplodnění ve zkumavce (IVF). IUI je nejméně invazivní metoda, která se zakládá na přirozené schopnosti spermií oplodnit vajíčko. Je to ambulantní výkon, během kterého se pomocí katetru zavedou spermie přímo do dělohy. Metoda IUI nevyžaduje celkovou anestezii a je zcela bezbolestná. Při využití metody IVF je vajíčko oplodněno spermiemi partnera mimo tělo ženy.

Umělé oplodnění v Česku[editovat | editovat zdroj]

Současná česká legislativa umožňuje, aby se z České republiky stala velmoc pro poskytování umělého oplodnění cizincům.[7][8] V Česku funguje i několik specializovaných agentur.[9] Umělé oplodnění je ženám v České republice hrazeno ze zdravotního pojištění až 4x za život a to až do dne dosažení 40. roku (39let+364dní). Podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických službách, je možné placené umělé oplodnění provést ženě v jejím plodném věku, dokud její věk nepřekročil 49 let, a to na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu chtějí podstoupit (tzv. neplodný pár). [10]

Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) navrhovala, aby o umělé oplodnění mohly požádat ženy bez souhlasu partnera, zákon toto umožňující však Poslanecká sněmovna neschválila.[11] Zákon byl navrhován i s přihlédnutím k tomu, že ženy zákonnou podmínku souhlasu partnera obcházejí tím, že si přivedou jakéhokoliv muže, který prohlásí, že je jejich partner, a dá jim souhlas, přičemž kliniky nemají možnost zkontrolovat, zda je muž podepisující souhlas s oplodněním skutečně ženiným partnerem.[11] Zákon odmítl mimo jiné i ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík (ČSSD), protože podle něho by stát měl preferovat úplné rodiny a mimo manželství se rodí v Česku polovina dětí.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Zákon 227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách.
  2. ↑ https://medicalxpress.com/news/2021-12-good-mental-health-young-adults.html - New study shows good mental health in young adults born after assisted reproduction
  3. ↑ Vatikán odsoudil Nobelovu cenu za umělé oplodňování, ČT24. 5. 10. 2010
  4. ↑ MRÁZEK, Lukáš. Právní předpoklady rodičovství. Praha, 2011 [cit. 2016-05-25]. 92 s. diplomová. Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Senta Radvanová. s. 22. Dostupné online.
  5. ↑ Viz např. Květoslav Šipr: Člověk je vždy plodem Boží stvořitelské lásky, in Katolický týdeník 20. 7. 2010
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.vira.cz [online]. [cit. 2016-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ ŠENK, Michal. Medicínský turismus v Česku dál kvete. Už nejen kvůli plastikám, novým hitem je umělé oplodnění. Hospodářské noviny. 2014-01-28. Dostupné online [cit. 2017-03-31]. 
  8. ↑ Zdravotní turistika: Česko je velmocí plastických operací. Žena.cz, magazín pro ženy. 2016-08-19. Dostupné online [cit. 2017-03-31]. 
  9. ↑ V Česku vzniká první digitální agentura zaměřená na zdravotnický segment - Borovan.cz. www.borovan.cz [online]. [cit. 2017-03-31]. Dostupné online. 
  10. ↑ Podmínky pro umělé oplodnění od roku 2022
  11. ↑ a b c SKOUPÁ, Adéla; ŠRAJBROVÁ, Markéta. Umělé oplodnění pro single ženy neprošlo. Mít dítě není základní právo, řekla Chalánková. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-04-26 [cit. 2017-04-26]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Řežábek, K. Léčba neplodnosti. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2103-3
  • Doherty, C. M., Clark, M. M. Léčba neplodnosti: podrobný rádce pro neplodné páry. Brno: Computer Press, 2006. ISBN 80-251-0771-X
  • Dostál, J. Etické a právní aspekty asistované reprodukce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1700-4.
  • Falcone, T., Hurd, W. Clinical reproductive medicine and surgery. New York: Elsevier, 2007. (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Asistovaná_reprodukce&oldid=23036231“