Apoštolové ze sousoší Olivetské hory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Fragment sousoší Olivetské hory (1500-1510), GVU Cheb

Apoštolové ze sousoší Olivetské hory (1500–1510) jsou fragmentem vícefigurového sousoší Olivetské hory neznámého původu. Sochy byly nalezeny na městské pile v Chebu a převedeny do Městského muzea. Nyní jsou vystaveny ve stálé expozici chebské plastiky Galerie výtvarného umění v Chebu.[1]

Popis a zařazení[editovat | editovat zdroj]

Sv. Jan[editovat | editovat zdroj]

Socha z lipového dřeva 73 × 66 × 24 cm ve vysokém reliéfu, poškozeny prsty na pravé ruce a noze a část podstavce.

Sv. Jan sedí se zkříženýma nohama a ve spánku se opírá o stylizované skalisko. Levá ruka je loktem opřená o skálu a drží knihu, pravá se opírá o koleno.

Sv. Petr[editovat | editovat zdroj]

Socha z lipového dřeva 73 × 40 × 23,5 cm ve vysokém reliéfu, chybí levá ruka (s mečem?) a část nohou po nepůvodním seříznutí sochy za levým ramenem.

Sv. Petr je zobrazen napůl ležící na boku. Jeho pravá ruka, která podpírá hlavu, je opřena loktem o skálu. Typově socha odpovídá západočeské řezbářské tradici.

U obou soch se zachovala původní polychromie na látkovém podkladu. Restaurovali K. Stádník (1972, 1986) a J. Živný (1994). V řezbářském provedení je suverénně zvládnuto rozvržení tělesných objemů i znázornění perspektivní zkratky. Pojetí drapérie, které kombinuje dlouhé linie záhybů s hlubokými prohlubněmi, řadí vznik soch do prvního desetiletí 16. století.[2] Podle Ševčíkové, která klade vznik soch do konce 90. let 15. století, se jedná o nejstarší a nejhodnotnější dílo místní chebské dílny. Snaha o oddělení svrchního pláště od tělesného jádra a kontrast oblého tvaru s řasenou drapérií má svou jasnou logiku. Drapérie přestává být dominantním prvkem, je v rovnováze s figurou a má jednoduchou, plynule měkkou a jasnou formu.[3] Tato prostota vyzařuje i z hlav apoštolů. Je výrazem hlubokého porozumění a uchovává si bezprostřednost citového prožitku. Vysoká kvalita díla je dána koncentrací na lidskou podstatu námětu, pro kterou našla odpovídající způsob ztvárnění.[4]

Chebská socha sv. Jana se zkříženýma nohama je svým kompozičním řešením blízká zobrazení tohoto námětu z kostela sv. Michaela ve Vídni nebo z klášterního kostela v Reichenau. Také typem tváře s ostře řezanými rysy, nebo parukovitě stočenými vlasy se liší od jiných děl dochovaných na Chebsku a paralely je třeba hledat v Sasku, které udržovalo kontakty i s uměleckým centry ve Francích.[5] Franckou řezbářskou tradici v kombinaci s pokročilými rysy saského sochařství představuje např. sv. Jan Evangelista z Černotína.[2]

V pozdním středověku bylo sochařské zpracování Olivetské hory velmi populární. Dochovaná úplná sousoší Olivetské hory obsahují postavy klečícího Krista a apoštola sv. Jakuba, případně anděla s kalichem hořkosti. Pozdně gotická kamenná sousoší Olivetské hory jsou v kostele sv. Mořice v Olomouci, kostele sv. Jakuba v Jihlavě[6] a Modřicích u Brna. Existence sousoší v Čechách je doložena z kostela sv. Bartoloměje v Plzni (1468), v Bezdružicích a v kostele sv. Jiří v Horním Slavkově (zničeno po r. 1977).[7]

Jiná díla[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vykoukal J, 2009, s. 243
  2. a b Vykoukal J, 2009, s. 245
  3. Ševčíková J, 1975, s. 30-31
  4. Ševčíková J, 1975, s. 56-57
  5. Homolka J, 1984, s. 547
  6. Sousoší „Kristus na Olivetské hoře“, Jihlava
  7. Kruntorád M, 2011, s. 73

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Matěj Kruntorád, Sousoší Olivetské hory (Olomouc, Modřice, Jihlava) – restaurování, současná funkce a vystavení, diplomová práce, FF MUNI Brno 2011
  • Jiří Vykoukal (ed.), Umění gotiky na Chebsku, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, ISBN 978-80-85016-92-5
  • Marion Tietz-Strödel, Die Plastik in Eger von den frühen Gotik bis zur Renaissance, in: Lorenz Schreiner (ed.), Kunst in Eger. Stadt und Land, Wien, München 1992, s. 282
  • Jaromír Homolka, Pozdně gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění, Academia Praha 1984
  • Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]