Přeskočit na obsah

Angelo Emo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Angelo Emo

Narození3. ledna 1731
Benátky
Úmrtí3. března 1792 (ve věku 61 let) nebo 1. března 1792 (ve věku 61 let)
Valletta
Vojenská kariéra
HodnostCapitano Straordinario delle Navi
SložkaVenetian Navy
BitvyVenetian bombardments of the Beylik of Tunis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Angelo Emo (3. ledna 1731 – 1. března[1] 1792) byl benátský šlechtic, úředník a admirál. Byl úspěšným reformátorem benátského námořnictva a námořním velitelem, takže je považován za posledního velkého admirála Benátské republiky.

Jako potomek významné rodiny získal Emo vynikající vzdělání a svou námořní kariéru začal jako kadet v roce 1752. Pro své schopnosti rychle postupoval a o dva roky později se stal kapitánem řadové lodi. V roce 1758 byl pověřen zabezpečením návratu obchodního konvoje z Londýna v čele eskadry tří lodí. Bouře jeho lodi vážně ohrozila a poškodila, ale podařilo se zabránit jejich ztroskotání. Emo přitom dokázal své odhodlání a námořnické umění a vysloužil si uznání v zahraničí i doma. Po návratu do Benátek v roce 1759 během následujících let střídal námořní velení a úřady v Benátkách, ve kterých vždy prováděl modernizační a reformní politiku. Jako námořní velitel vedl benátské loďstvo během demonstrací síly proti státům na západním středomořském pobřeží Afriky a také sledoval ruské loďstvo v rusko-turecké válce v letech 1768–1774.

V roce 1775 navrhl námořní reformy založené na postupech britského královského námořnictva, ale nebyl schopen je převést do praxe až do roku 1782, kdy se stal velitelem Benátského arzenálu: zavedl nové techniky, zlepšil výcvik a žoldy a nechal postavit nové válečné lodě. V letech 1784–1785 velel Emo benátské flotile během řady nájezdů na přístavy tuniského bejlíku v odvetu za korzárské útoky na lodě plující pod benátskou vlajkou, ale jeho žádosti o vylodění a dobytí Tunisu byly zamítnuty. Poslední roky svého života strávil na námořních hlídkách proti pirátům a po krátké nemoci dne 1. března 1792 zemřel. Jeho tělo bylo vráceno do Benátek, kde se mu dostalo velkolepého pohřbu a na jeho počest byl vztyčen pomník od sochaře Antonia Canovy.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Angelo Emo na anglické Wikipedii.

  1. EICKHOFF, Ekkehard. Venedig spätes Feuerwerk: Glanz und Untergang der Republik 1700-1797. Stuttgart: Klett-Kotta ISBN 978-3-608-94145-6. S. 312.