Allodium
Alodium, také alod, allod nebo zpupný statek[1] je staré označení pro úplné vlastnictví nemovitostí a statků, s nimiž mohl alodiální vlastník nakládat zcela volně, mohl je užívat i zcizovat, původně dokonce aniž by z nich platil daně. Alod je tedy protikladem držení feudálního čili léna, jež zůstávalo ve vlastnictví lenního pána a leník měl pouze právo užívání, často spojené s různými povinnostmi vůči lennímu pánovi.
Konkrétní vlastnické vztahy byly zakotveny v právním systému příslušnému dané lokalitě a historické době a jejich písemná evidence zakládala a dosud zakládá právní kontinuitu vztahů k majetku. Na to navazovaly daňová správa, dědické nároky, prodej a koupě aj. podle příslušných právních norem.[2]
Původ a rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Slovo alod snad svědčí o germánském původu, pokud je skutečně odvozeno od slov all (celý, úplný) a ódh (majetek). Alod se také vyskytoval u všech germánských národů, s výjimkou Velké Británie, kde dodnes platí, že všechna země v principu patří Koruně. Běžný způsob vlastnění, takzvaná fee simple, však dnes omezuje vlastníka jen v tom, že nemovitost může být vyvlastněna za náhradu a že se z ní platí daně. Se zánikem feudálních vztahů pojem alod ztratil na významu a pokud se ještě používá, znamená prostě „plné vlastnictví“.
V historii Zemí koruny české a v souvisejícím období Habsburské monarchie se vytvořily a uplatňovaly tyto druhy vlastnictví:
- státní – královské, komorní
- veřejné – majetky obcí, měst atp.
- církevní – majetky arcibiskupské, biskupské, klášterní (řádové), benefiční, kostelní apod.
- soukromé, které se do roku 1924 obvykle dělily na formu fideikomisní (svěřenskou), u které majetek přecházel jen na členy určité rodiny, rodu (aby bylo zabráněno jeho drobení), nebo alodiální s možnosti volného nakládání.
- družstevní – vzniklé podle zákona č. 70/1873 ř. z. z majetku fyzických a později i právnických osob (obcí).
Alodiální statky v Československu vznikaly nově zejména v rámci pozemkové reformy od roku 1921.[3]
Podle zákona o zrušení svěřenectví z roku 1924[4] byly převedeny specifikované fideikomisy na alodiální formu držby, často do vlastnictví obcí a měst.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ RIEGER, František Ladislav, baron (ed.) a MALÝ, Jakub (ed.). Slovník naučný. Díl 8. S-Szyttler. Nové vydání. V Praze: nákladem knihkupectví I.L. Kobra, 1887, s. 987. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:648f5494-c761-4b88-9f76-42af952eebdd.
- ↑ Allodium, Encyklopedia Britannica
- ↑ Zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového
- ↑ Zákon č. 179/1924 Sb., o zrušení svěřenectví
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, heslo Alod (sv. 1, str. 943)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Alod v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- (anglicky) Stránky o Allodial title Archivováno 2. 12. 2008 na Wayback Machine.
- (anglicky) Soudní spor o alodiální vlastnictví
- (anglicky) Nevada Allodial Title.
