Alix z Montmorency

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alix z Montmorency
Sňatek 11901218
Manžel Simon IV. z Montfortu
Narození asi 1173
Úmrtí 25. února 1221
Pohřbena Klášter v Haute-Bruyère
Potomci Amaury VII. z Montfortu, Simon V. z Montfortu, Guy z Montfortu, Robert, Petronila, Amicie, Laura
Otec Bouchard IV. z Montmorency
Matka Laurence z Hainault
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alix z Montmorency (117324. února 1221) byla dcerou Boucharda IV. z Montmorency a manželkou Simona IV. z Montfortu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Roku 1190 se Alix provdala za Simona z Montfortu a povila mu pravděpodobně sedm dětí. Prvorozený syn Amaury dostal otcovo panství nedaleko Paříže, mladší Guy zemřel při obléhání Castelnaudary a nejmladší Simon získal anglickou část rodového majetku. Dcera Petronila se stala abatyší v cisterciáckém klášteře a Amicia založila klášter Montargis.

Alixin manžel Simon se zúčastnil křížové výpravy do Svaté země a také křížové výpravy na francouzský jih. Roku 1209 se díky papežskému legátovi Amaurymu stal pánem nad dobytým panstvím uvězněného Raimunda Rogera Trencavela. Uvězněný vikomt záhy příhodně zemřel a po odchodu hlavních sil kruciáty se Simonovo čerstvě získané panství plné katarů začalo bouřit. Propukaly menší i větší partyzánské bojůvky a další křižáci odcházeli zpět domů.

Vraždění albigenských (Kronika ze Saint-Denis)

Posily manželovi ze severu Francie přivedla Alix. Naverbovala vojáky a získala pro výpravu rytíře z Ile-de-France, Anjou a Champagne. Doprovázela křižáky při harcování po katarském území. Při obléhání Minervy v létě roku 1210 vyprosila milost pro tři mladé ženy, které se tak nestaly obětí plamenů. Languedočtí šlechtici se nechtěli nechat zlomit. Pierre Roger z Cabaretu měl dokonce v zajetí Alixina bratrance Boucharda z Marly. Pán z Marly získal svobodu od svého věznitele po pádu hradu Termes. Křižáci dál táhli krajem, věšeli a upalovali albigenské a zabavovali majetek.

Roku 1217 opustil Montfort Toulouse a věnoval se obléhání Montagaillardu. Po jeho dobytí se vydal pronásledovat mladého Raimonda VII. z Toulouse a zatím Raimond VI. z Toulouse obsadil ve spolupráci s obyvateli Toulouse. Ve městě byly vyvražděni Montfortovi příznivci a jediným křižáckým opěrným bodem byl Narbonnský hrad obsazený Alix s družinou. Alix nechala pevně uzavřít hradní brány, nachystala obranu a poslala posla za svým mužem.

Příteli, sdělte hraběti slovo bolestivé, že ztratil Toulouse, syna i ženu, a jestli se zdrží v Montpellieru, nespatří ani mne, ani syna živé, a jestli se bude po ztrátě Toulouse dál snažit dobývat Provence, bude tkát pavučinu, která nestojí ani za denár.
— Chanson de la croisade[1]

Posel zastihl Simona poblíž Saint-Gilles, když se chystal vtrhnout do Provence. Vrátil se a marně obléhal město mnoho měsíců. Nechal povolat posily z celé Francie, věrná Alix opět spěchala v čele vojska k Toulouse. Montfort byl 25. června 1218 zasažen střelou z kamenometu.[2]

Simonovým nástupcem se díky papežským legátům stal syn Amaury, ale město se nevzdalo. Alix marně vznášela požadavky na papeže a francouzského krále, aby hájili rodinné nároky na francouzský jih. Svého manžela přežila o tři roky a byla pohřbena v klášteře Haute-Bruyère.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOVAŘÍK, Jiří. Rytířská krev. Praha: Mladá fronta, 2006. ISBN 80-204-1401-0. S. 75. 
  2. CONTAMINE, Philippe. Válka ve středověku. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-615-7. S. 128. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]