Advokát Griffard
| Advokát Griffard (Pan Griffard) | |
|---|---|
| Maître Griffard (Monsieur Griffard) | |
 Advokát Griffard (Maître Griffard), titulní strana klavírního výtahu | |
| Základní informace | |
| Žánr | opéra comique |
| Skladatel | Léo Delibes |
| Libretista | Eugène Mestépès a Adolphe Jaime |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | francouzština |
| Premiéra | 3. října 1857, Paříž, Théâtre-Lyrique |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Advokát Griffard (též uváděno jako Pan Griffard, ve francouzském originále Maître Griffard nebo Monsieur Griffard) je jednoaktová opéra comique francouzského skladatele Léa Delibese na libreto Eugèna Mestépèse a Adolpha Jaima. Měla premiéru 3. října 1857 v pařížském divadle Théâtre-Lyrique.
Vznik, charakteristika a historie díla
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Skladatel Léo Delibes působil od svých osmnácti let, od roku 1855, jako korepetitor v pařížském operním divadle Théâtre-Lyrique. V roce 1856 se mu podařilo uvést hned tři drobné operety – Za dva krejcary uhlí v Théâtre des Follies-Nouvelles a Dvě staré ošetřovatelky a Šest slečen na vdávání v Théâtre des Bouffes-Parisiens. Zmíněná divadla však byla v té době vyhrazena drobným operetám, jejich inscenační možnosti byly ve všech ohledech omezené a jejich prestiž nedosahovala čtyř velkých subvencovaných operních divadel Paříže, mezi něž Théâtre-Lyrique jako nejmladší člen patřilo. Proto bylo úspěchem, když s podporou tehdejšího ředitele Léona Carvalha – který stál i za Delibesovými pozdějšími úspěchy v Opéra-Comique v 80. letech 19. století – mohl roku 1857 uvést v tomto divadle jednoaktovou komickou operu Advokát Griffard[pozn. 1].[1] Přitom musel překonat jisté administrativní překážky. Pravidla autorskoprávní organizace Société des auteurs et compositeurs dramatiques (SACD) totiž ve snaze eliminovat protekci zakazovala divadlům uvádět díla svých zaměstnanců, kterým Delibes v Théâtre-Lyrique byl. Delibes byl ochoten formálně své zaměstnání nakrátko opustit, nakonec však na poslední chvíli obdržel od SACD regulérní výjimku.[1]
Libreto Advokáta Griffarda nenapsal žádný z libretistů spojených s operním žánrem, nýbrž Eugène-Gaston Mestépès (1818–1875), tajemník Bouffes-Parisiens, kde napsal libreta pro Jacquese Offenbacha (Čarovné housle, Tři ďáblovy polibky, Dragonette) a Émila Jonase (Le Duel de Benjamin, Le roi boit). Na plakátech nebylo uvedeno jeho spolupracovníka, Adolpha Jaima (vl. jm. Louis-Adolphe Gem, 1825–1901), který již byl spoluautorem Delibesových Šesti slečen na vdávání.[1] Zmíněné operety patřily v repertoáru Bouffes-Parisiens k umírněnému, sentimentalizujícímu proudu a takové je i libreto Advokáta Griffarda. Přestože bylo označeno jako „opéra comique“ a vnějškově odpovídalo žánru, kritice neušlo, že je tato opera zvláště díky svému libretu „pokrevně příbuzná s oněmi bláznivými operetami, které se tak šťastně šíří na rolích pana Offenbacha,“ a vyslovovala varování proti šíření tohoto druhu komiky na operní scény (tak Jules Lovy v hudebním týdeníku Le Ménéstrel).[2] Jak poznamenával hudebně-divadelní kritik a historik Albert de Lasalle v Le Monde illustré, je toto libreto co do zápletky i charakteristiky postav všechno jiné než původní.[3] Podobně recenzent Neue Berliner Musikzeitung považoval libreto za „opotřebované a fádní“[4] a Eugenio Caimi v Gazzetta musicale di Milano za „nejapnou veselohříčku“[5]. To Léonovi Durocherovi v Revue et Gazette musicale de Paris nevadilo: „Člověk se směje při každé scéně, nebo skoro každé. Co si přát víc?“[6]
Partitura Advokáta Griffarda s devíti čísly byla Delibesova dosud nejrozsáhlejší, o zhruba dvojnásobném objemu proti jeho dosavadním operetám, a rovněž první pro velký operní orchestr. Delibes ji věnoval památce „svého mistra Adolpha Adama“, oblíbeného skladatele komických oper, který byl jeho žákem na konzervatoři a poměrně nedávno – v květnu 1856 – zemřel.[1]
Kritika ji vesměs přijala příznivě. „Je to elegantní a svižně udělaná hudba. Od prvního tahu smyčce je vidět ruka dobrého žáka Adolpha Adama,“ psal Jules Lovy.[2] „Zpěvná, veselá, živá, důvtipná,“ tak hudbu oceňoval Léon Durocher[6]; „graciézní a dobře stavěná,“ psal Eugenio Caimi[5]. I obecenstvo podle zmínek v tisku reagovalo živě, a to už při předehře, a dvě čísla se musela už při preméře opakovat: kuplet Jeannetty Les voyez-vous, ces freluquets a především parodický nářeční kuplet J'suis Blaise d'Falaise, v němž se chytrák Léandre vydává za přihlouplého venkovana a který se obecenstvu i kritice nejvíce líbil.[6][2][4] Byla to první Delibesova práce pro větší orchestr a kritika (Durocher) také poznamenala, že skladatel ještě musí na svých instrumentačních dovednostech pracovat.[6] Lasalle, při poněkud vlažné chvále jednotlivých čísel, upozornil na závěrečný kvartet, který, „byť málo rozvinutý, obsahuje melodickou frázi širokého a velkolepého rázu, která by se neztratila v serióznějším díle a která dokládá, že v talentu pana Delibese je možná vážná stránka, kterou bychom netušili.“[3]
Proti debutu mladého Delibese na operní scéně se však ostře ozval významný skladatel a hudební kritik Hector Berlioz, který nenáviděl vznikající operetní žánr jako pustou komerci a v uvedení Advokáta Griffarda viděl jeho průnik na operní scénu: „Odešel jsem z tohoto představení s příšernou kolikou, a mám-li i jen mluvit o tomto díle, mé ubohé vnitřnosti se kroutí a vzpírají. Hudba Advokáta Grifarda je od velmi mladého může jménem Delibes, pokud se nemýlím. […] Již se proslavil v hudebních kruzích jakousi polkou, která «se hodně prodává», která «jde na odbyt», říkají vydavatelé [Berlioz má na mysli polku ze Dvou starých ošetřovatelek]. Jeho operu chválilo několik speciálních novin, jejichž žurnalisté mají o této specialitě zvláštní znalosti. Nač přidávat hlas k tolika chvalozpěvům? Ví se, že se v těchto věcech nevyznám a že tetanové záchvaty, které mi působí, mne připravují o jakýkoli úsudek, mne zbavují zdravého rozumu.“[7] Odlišnou perspektivu přinesl i recenzent Neue Berliner Musikzeitung: Delibes podle něj „není bez talentu“ a opatřil příběh „několika melodickými frázemi“, avšak „německé srdce se láme pod tímto mišmašem a cinkylinkem, pod tímto věčným návratem té nejpovrchnější, jen ucho příjemně lechtající a nervy vzrušující polkovalčíkové hudby, těchto tak často slyšených, triviálních a jen francouzským stylem nově vyšňořených a naservírovaných melodií.“[4]
Jednoaktové opery typu Advokáta Griffarda byly určeny jako úvodní představení k hlavnímu programu,[1] kterým byla například při její premiéře Euryanta Carla Marii von Webera. Advokát Griffard dosáhl dobrého počtu 64 repríz (čímž byl nejúspěšnější novinku roku 1857)[8][pozn. 2] a celkově příznivého ohlasu v tisku; zatímco Delibesův životopisec Jean-Philippe Biojout ho kvalifikuje jako „skutečný úspěch“[1], hudební historik Jean-Claude Yon ho má za „nepřesvědčivý pokus“[9]. Delibes se následně se svou tvorbou vrátil do Bouffes-Parisiens a jiných operetních divadel – i když v Théâtre-Lyrique uvedl ještě roku 1863 další komickou operní aktovku Zahradník a jeho pán, Berliozem tentokrát recenzovanou příznivě[10] – a definitivně se od operety k opeře obrátil až kolem roku 1870.[11] Advokát Griffard byl v Théâtre-Lyrique hrán naposledy roku 1859[8], žádná jiná inscenace od té doby dosud nebyla.
Osoby a první obsazení
[editovat | editovat zdroj]| osoba | hlasový obor | premiéra (3. října 1857) |
|---|---|---|
| Léandre | tenor | Désiré Fromant |
| Advokát Griffard | tenor (buffo – laruette) | (Alexis-Marguerite-)Ernest Leroy |
| Jeannette | soprán | Amélie Faivre |
| Isabelle | soprán | Victorine Moreau |
Děj opery
[editovat | editovat zdroj]
Odehrává se v Paříži v době Ludvíka XVI., místnost v domě advokáta (prokurátora) Griffarda)
Nad ránem se do domu advokáta Griffarda vrací jeho první písař Léandre, ale vzápětí se musí schovat za paraván, protože se obdobně vrací i sám pan Griffard. V samomluvě se přiznává, že strávil noc v krčmě popíjeje s mušketýry a následně u jakési paní z Bretaně, od níž musel při návratu manžela uprchnout oknem. Léandre už si mne ruce, jak bude moci svého zaměstnavatele vydírat.
Oba chtějí do svých ložnic, ale vstoupí Griffardova neteř Isabelle a služebná Jeannette. Griffard se stačí ukrýt, ale obě mladé ženy se se zmocní Léandra. Ten tvrdí, že strávil noc v krčmě s mušketýry, a obě se ho vyptávají; nepozorovaně vystoupí i Griffard ve své róbě a dává Léandrovi výpověď (č. 1 tercet a kvartet Vite, vite, qu'on s'explique ... Chez les bons enfants ... Quelle insolence!). Griffard jeho odchodu nelituje, očekává již Léandrova náhradníka, kterého mu má poslat kolega z provincie. Zato Isabelle si služce stěžuje – zdá se jí, že je do Léandra zamilována (č. 2 romance Isabelly Je ne sais pas si je l'aime).
Griffard posílá neteř cvičit na cembalo a laškuje s Jeannettou. Objeví se Léandre v převleku za venkovského úředníčka a představuje se jako Griffardův nový písař (č. 3 kuplet Blaise J'suis Blaise d'Falaise ... Faut point m'juger sur la mine). Griffard s obtížemi čte jeho doporučující dopis a následně ho posílá na pochůzku za advokátem Hoquetonem. Pak Griffard opět obletuje Jeannettu, která se chlubí tím, jak se dokáže zbavit neseriózních obdivovatelů (č. 4 kuplet Jeannetty Les voyez-vous, ces freluquets). Pak předkládá svému pánovi soupis domácích účtů a vyhýbá se jeho stále dotěrnějšímu naléhání (č. 5 duet Alors, ma mignonette ... La laitière, la fruitière), až mu vlepí poliček a uteče.
Leéandre přichází tentokrát v přestrojení za advokáta Hoquetona a předstírá, že zastupuje manžela oné bretaňské paní ve sporu o čest. Vyděšený Griffard se snaží aféru ututlat a vlichotit se svému kolegovi; když mu „Hoqueton“ vypráví o tom, že je zamilován a že se své milé chce zmocnit drobnou lstí, Griffard mu jen přizvukuje (č. 6 duet buffo Qu'en pensez-vous, compère?). Pak běží pro dobré víno, aby Hoquetona uctil, ale Léandre mezitím změní převlek na mušketýra. V tom ho překvapí Jeannette a Isabelle, které ho varují, ale Léandre je upokojuje, že má vše pod kontrolou (č. 7 tercet Cest moi... silence!). Vydává se pak před Griffardem za jednoho z jeho společníků z minulé noci a přiměje ho ke hře v kostky, ve které Griffard žalostně prohrává vše, včetně své advokátní praxe. Isabelle a Jeannette přiběhnou a „mušketýr“ za vrácení své výhry žádá o ruku Isabelly – která ovšem ihned svolí – a Griffard s úlevou souhlasí. Teď se Léandre dává poznat a Griffard uznává, že mu byla uštědřena lekce (č. 8 finále Je perds trois mille louis ... Allons! qu'on m'obéisse ... Il est féroce, mais fort tendre ... Je leur dois ce doux mariage).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Tištěná partitura i libreto nesou název Maître Griffard a takto byla tato opera hrána i v divadle; někdy uváděný název Monsieur Griffard, tj. Pan Griffard, vznikl mylným výkladem zkratky „Mr“. „Maître“ je oslovení pro právnické profese; v libretu je pan Griffard označován jako „procureur“, tj. doslovně „prokurátor“, avšak úloha „procureurs“ v předrevoluční Francii byla především – a to i konkrétně v případě hrdiny této opery – v procesním právním zastupování soukromých klientů, podobně jako činí v anglickém systému barristers, zatímco „avocats“ poskytovali právní poradenství a odpovídali anglickým solicitors. Příjmení „Griffard“ se pro podobné postavy objevuje už ve francouzských klasicistních komediích.
- ↑ Podle Soubiesovy statistiky; Biojout v citovaném životopise uvádí 62.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f BIOJOUT, Jean-Philippe. Léo Delibes. Paris: bleu nuit éditeur, 2021. 176 s. ISBN 9782358841054. S. 16–17. (francouzsky)
- ↑ a b c LOVY, Jules. Théatre Lyrique. Le Ménéstrel. 1857-10-11, roč. 24, čís. 43, s. 1–2. Dostupné online [cit. 2022-10-27]. (francouzsky)
- ↑ a b DE LASALLE, Albert. Chronique musicale. Le Monde illustré. 1857-10-17, roč. 1, čís. 27, s. 15. Dostupné online [cit. 2022-10-27]. (francouzsky)
- ↑ a b c Nachrichten. Neue Berliner Musikzeitung. 1857-10-14, roč. 11, čís. 42, s. 334. Dostupné online [cit. 2022-10-27]. (německy)
- ↑ a b CAIMI, Eugenio. Rivista – Parigi. Gazzetta musicale di Milano. 1857-11-01, roč. 15, čís. 44, s. 350. Dostupné online [cit. 2022-10-27]. (italsky)
- ↑ a b c d DUROCHER, Léon. Théatre-Lyrique. Maitre Griffard. Revue et Gazette musicale de Paris. 1857-10-11, roč. 24, čís. 41, s. 330–331. Dostupné online [cit. 2022-10-27]. (francouzsky)
- ↑ BERLIOZ, Hector. Revue musicale. Journal des débats politiques et littéraires. 1857-10-24, roč. 44, čís. 293, s. 2. Dostupné online [cit. 2022-10-27]. (francouzsky)
- ↑ a b SOUBIES, Albert. Histoire du Théâtre-Lyrique, 1851-1870. Paris: Librairie Fischbacher, 1899. 59 s. Dostupné online. S. příloha. (francouzsky)
- ↑ YON, Jean-Claude. Delibes avant «Lakmé». L'Avant-Scène Opéra. 03. 1998, čís. 183, s. 63. ISSN 0764-2873. (francouzsky)
- ↑ BERLIOZ, Hector. Théatre-Lyrique. Journal des débats politiques et littéraires. 1863-05-14, roč. 50, čís. 132, s. 2. Dostupné online [cit. 2022-10-27]. (francouzsky)
- ↑ Biojout, c. d., passim; Yon, Delibes avant «Lakmé», passim.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DE CURZON, Henri. Léo Delibes. Paris: G. Legouix, 1926. 233 s. (francouzsky)
- COQUIS, André. Léo Delibes: sa vie et son œuvre. Paris: Richard-Masse, 1957. 166 s. (francouzsky)
- YON, Jean-Claude. Delibes avant «Lakmé». L'Avant-Scène Opéra. 03. 1998, čís. 183, s. 62–67. ISSN 0764-2873. (francouzsky)
- BIOJOUT, Jean-Philippe. Léo Delibes. Paris: bleu nuit éditeur, 2021. 176 s. ISBN 9782358841054. (francouzsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Klavírní výtah Advokáta Griffarda v databázi IMSLP (ve francouzštině)
- Klavírní výtah Advokáta Griffarda v databázi Gallica (ve francouzštině)
- Klavírní výtah Advokáta Griffarda v databázi Internet Archive (ve francouzštině)
- Libreto Advokáta Griffarda v Knihovně Kongresu (ve francouzštině)