Vojtěch Raňkův z Ježova
| Vojtěch Raňkův z Ježova | |
|---|---|
 Vojtěch Raňkův z Ježova na vitráži ve svatovítské katedrále | |
| Narození | 1320 Malý Ježov |
| Úmrtí | 15. srpna 1388 (ve věku 67–68 let) Praha |
| Povolání | teolog a filozof |
| Nábož. vyznání | křesťanství |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojtěch Raňkův z Ježova (asi 1320 Malý Ježov – 15. srpna 1388 Praha), lat. Adalbertus Ranconis de Ericinio, byl doktor teologie a mistr svobodných umění, profesor a rektor pařížské Sorbony, kanovník a scholastik pražské kapituly sv. Víta.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pobýval velkou část svého života v zahraničí. Ve své době byl v Evropě jednou z nejuznávanějších českých osobností a morální autoritou. Mistra Vojtěcha Raňkův z Ježova nazval Tomáš ze Štítného „mistrem hrozného rozumu a odivné paměti“.[1] Za jeho žáka se považoval i pozdější pražský arcibiskup Jan z Jenštejna.
Roku 1369 se stal scholastikem u sv. Víta. Z této funkce dozíral na všechny pražské latinské školy. Byl znám značnou tolerantností svých názorů, zastal se např. prvního laického kritika náboženských poměrů Tomáše ze Štítného. V důsledku toho byl označen za kacíře profesorem teologie Pražské univerzity Jindřichem Tottingem z Oyty, který ho pošpinil v očích císaře Karla IV. Vydal se proto do Avignonu, tehdejšího sídla papeže, aby se z nařčení očistil. Rozzlobený císař mu zakázal návrat. Tento zákaz však odvolal po přímluvě Jana z Jenštejna. Ještě před návratem Vojtěch získal doktorát teologie na Sorboně, působil zde jako profesor a jistý čas i jako rektor.
Od roku 1375 působil opět v Praze jako kazatel při slavnostních příležitostech. V roce 1378 hovořil na pohřbu Karla IV., kde nazval zesnulého titulem římských císařů „pater patriae“ (Otec vlasti), kterým je tento panovník v českých dějinách nazýván dodnes. Titul byl pro panovníka v té době zcela běžný, později však – především pod vlivem barokního a nacionálně orientovaného romantického dějepisectví – začal být chápán doslova.
Krátce před svou smrtí, 2. dubna 1388, sepsal závěť,[2] v níž všechno své jmění věnoval na zřízení stipendií pro nemajetné české studenty, kteří by se chtěli vzdělávat na univerzitách v Paříži nebo Oxfordu.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Básně
[editovat | editovat zdroj]- Carmen sive cantilena de evitatione amoris carnalis: Ach, in luctum chelym verto ("Vyhni se tělesné lásce! Žalně, ach, má loutna nyje...")[3][4]
Dopisy
[editovat | editovat zdroj]- Epistula Conrado Waldhausero 7. iunii 136[5] missa[5]
- Epistula Conrado Waldhausero 13. decembris 136[5] missa[6]
- Epistula Ioanni de Ienstein archiepiscopo Pragensi missa[7]
Kázání
[editovat | editovat zdroj]- Collactio facta Herbipoli[8]
- Concio in sepultura Caroli IV. imperatoris[8]
- Fragmenta sermonis de immaculata concepcione virginis Mariae[8]
- Propositio facta in receptione domini cardinalis Ravenatensis (Pilei di Prata)[8]
- Sermo factus in secunda dominica adventus Domini (De adventu Cristi)[8]
- Sermo in adventu Domini (De incarnatione Cristi)[8]
- Sermo in die sancto Pentecostes (Solum partes; de exitu Spiritus Sancti de Patre Filioque)[8]
- Sermo in festo ascensionis Domini (De Cristo - bono pastore)[8]
- Sermo synodalis de anno 1385[8]
Obrany
[editovat | editovat zdroj]- Apologia contra archiepiscopum Iohannem de Ienstein[8]
- De vectigali clericis imposito[8]
- Forma M. Adalberti magistris universitatis Pragensis missa[8]
Poučné spisy
[editovat | editovat zdroj]- De frequenti communione ad plebanum Martinum[8]
- Rescriptum magistri ad Alberti ad duo dubia super obligatione regularium ordinis S. Augustini[8]
- Solutio de beata Maria peccatrice[8]
- Speculum spirituale monialium monasterii sancti Georgii in castro Pragensi[8][9]
- Utrum beata Maria Virgo concepta sit in peccato originali[8]
Scholastické spisy
[editovat | editovat zdroj]- Laus philosophiae cum quaestione Utrum naturalis philosophus per racionem naturalem possit habere noticiam sive scienciam evidentem de aliqua re?[8]
- Minuta statuta universitatis Parisiensis per manus magistri Adalberti de Bohemia, rectoris universitatis eiusdem, scripta, de reformando modo legendi (Adumbratio prima)[8]
- Per quem modum gratia infertur ipsis sacramentis, utrum videlicet ipsa sit inhaerens sacramentis, vel quod si assistens?[8]
- Utrum aliqua creatura possit habere virtutem creativam, productivam alicuius creaturae in esse?[8]
- Utrum creatura racionalis sub pena peccati mortalis Deum super omnia diligere tenetur?[8]
- Utrum philosophus moralis habeat concedere istam de virtute sermonis: Rex est servus regni?[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení (Do roku 1848). Praha: Svoboda, 1981. 680 s. Kapitola Vojtěch Raňkův z Ježova, s. 24.
- ↑ HyperFontes [online]. Praha: CMS [cit. 2024-02-05]. Dostupné online.
- ↑ HyperFontes [online]. Praha: Centrum medievistických studií [cit. 2024-02-04]. Dostupné online.
- ↑ Český překlad In: VIDMANOVÁ, Anežka. Sestra Múza. Světská poezie latinského středověku. Praha: Odeon, 1990. S. 402–403.
- ↑ HyperFontes [online]. Praha: CMS [cit. 2024-02-04]. Dostupné online.
- ↑ HyperFontes [online]. Praha: CMS [cit. 2024-02-04]. Dostupné online.
- ↑ HyperFontes [online]. Praha: CMS [cit. 2024-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w HyperFontes [online]. Praha: CMS [cit. 2024-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Kritickou edici s překladem a komentářem vydal PACOVSKÝ, Karel. Svatojiřský klášter v Praze očima pisatelů doby předhusitské. Praha: NLN, 2023. ISBN 978-80-7422-864-3. Kapitola Duchovní zrcadlo svatojiřských benediktinek, s. 131–169.
Výběr z bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- Chvála filozofie, Antologie I, 1981
- Žalně, ach, má loutna nyje, Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, 1957
- Mistrům pražské university, Výbor z české literatury doby husitské I, 1963
- Řeč při pohřbu Karla IV, in J. Vilikovský: Próza z doby Karla IV., 1938
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BARTOŠ, František Michálek. Dva slavní rodáci Podblaničtí: M. Matěj z Janova a M. Vojtěch Raňkův z Ježova. Tábor: Jihočeská společnost pro zachování husitských památek, 1952.
- BĚLINA Pavel a kol. Kronika Českých zemí. Fortuna Print Praha, 2003. ISBN 80-7321-071-1.
- KADLEC, Jaroslav. Mistr Vojtěch Raňkův z Ježova. Praha: Univerzita Karlova, 1969.
- KRUMLOWSKÝ, Felix. Jména z českých dějin, která byste měli znát I. Beta Praha, 2007. ISBN 978-80-7306-294-1.
- NECHUTOVÁ, Jana. Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-305-1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Ranconis de Ericino ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Raňkův z Ježova
- VOJTĚCH RAŇKŮV z JEŽOVA Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine. KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918
