Absorpční koeficient

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Absorpční koeficient vyjadřuje schopnost látky absorbovat světlo, respektive elektromagnetické záření.

Jedná se o konstantu vztaženou k dané látce o určité koncentraci [mol·dm-3] a k délce [cm] dráhy, kterou světlo látkou projde, jednotkou absorpčního koeficientu je potom dm3·mol-1·cm-1. Někdy se absorpční koeficient vztahuje ke koncentraci v g/dm3, v tom případě je jednotkou absorpčního koeficientu dm3.g-1·cm-1.

Značkou absorpčního koeficientu je ε.

Absorpční koeficient je jedna z veličin Lambertova-Beerova zákona používaného ve spektrofotometrii. Dále se absorpční koeficient uplatňuje v astronomii, kdy charakterizuje schopnost absorbance elektromagnetického záření mlhovin nebo hvězd.