Ceratopsipes
Ceratopsipes je ichnorod (rodové jméno, přiřazené fosilnímu otisku stopy) velkého až obřího ceratopsidního dinosaura, žijícího v období pozdní křídy na území západu Severní Ameriky (současné Colorado v USA).[1] Formálně byl tento ichnotaxon popsán v roce 1995, celý binomický název zní Ceratopsipes goldenensis.[2] Rodové jméno znamená doslova "noha rohaté tváře" (ve smyslu rohatého dinosaura), druhové odkazuje k oblasti zvané Golden, kde byly fosilní otisky stop objeveny. Nález byl učiněn v sedimentech geologického souvrství Laramie a jeho stáří tak činí asi 70 až 66 milionů let.[3]
Původce stopy
Vzhledem ke stáří nálezu a jeho lokalizaci je velmi pravděpodobné, že původcem stop byli zástupci rohatého dinosaura druhu Triceratops horridus. Tomu odpovídá velká početnost tohoto taxonu a zároveň i objevy fosilií tohoto druhu, učiněné v blízkosti fosilních stop. Další možností je také vývojově příbuzný rod Torosaurus (s nespecifikovaným druhem), jehož kosterní fosilie byly v sedimentech souvrství Laramie rovněž objeveny, tento taxon je ale oproti rodu Triceratops podstatně vzácnější.[4][5] Stopy tohoto ichnotaxonu také poskytly lepší představu o biomechanice chůze velkých rohatých dinosaurů. Prokázaly totiž, že tito ptakopánví dinosauři kráčeli s nohama vzpřímenýma pod tělem, podobně jako všichni ostatní dinosauři.
Velikost původce
Největší exemplář ichnodruhu Ceratopsipes goldenesis měří asi 60 cm na délku a 80 cm na šířku, což je zhruba 1,5krát větší rozměr, než je u dospělých triceratopsů běžné. Je tedy možné, že původcem stopy byl obří jedinec, dosahující délky v rozmezí 10 až 12 metrů a hmotnosti přes 12 tun (běžně velké exempláře triceratopsů přitom dosahovaly délky asi do 9 metrů a hmotnosti zhruba v rozmezí 6 až 10 tun). Některé odhady hmotnosti velkých jedinců triceratopse jsou nicméně ještě vyšší (až 14 tun).[6] Nejvyšší odhady hmotnosti původce největší stopy se pohybovaly dokonce v rozmezí 15 až 20 tun, taková představa je ale pravděpodobně značně přehnaná. Podle některých paleontologů se ve skutečnosti nejspíš jednalo o velkého, ale nikoliv extrémně přerostlého jedince rohatého dinosaura, který nijak nevybočoval z velikostní kategorie velkých dospělých exemplářů. Stopa ostatně také mohla být uměle zvětšena skluzem nohy po měkkém a kluzkém bahnitém povrchu.[7]
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. fossilworks.org [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-16.
- ↑ Lockley, M. G. and Hunt, A. P. (1995). Ceratopsid tracks and associated ichnofauna from the Laramie Formation (Upper Cretaceous: Maastrichtian) of Colorado. Journal of Vertebrate Paleontology. 15(3): 592-614.
- ↑ David A. Eberth & Sandra L. Kamo (2019). First high-precision U-Pb CA-ID-TIMS age for the Battle Formation (Upper Cretaceous), Red Deer River valley, Alberta, Canada: implications for ages, correlations, and dinosaur biostratigraphy of the Scollard, Frenchman, and Hell Creek formations. Canadian Journal of Earth Sciences. doi: https://doi.org/10.1139/cjes-2018-0098
- ↑ http://www.paleofile.com/Ichnolist/Ceratopsipes.asp
- ↑ https://a-dinosaur-a-day.com/post/137634200860/ceratopsipes
- ↑ Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2020/11/05/stopa-nejvetsiho-rohateho-dinosaura/
Literatura
- Lockley, M. G. (1986). A Guide to Dinosaur Tracksites of the Colorado Plateau and American Southwest. University of Colorado at Denver Geology Department Magazine, Special Issue, 1: 1-56.
- Carpenter, K. and Young, B. (2002). Late Cretaceous dinosaurs from the Denver Basin, Colorado. In K. R. Johnson, R. G. Raynolds and M. L. Reynolds (eds). Paleontology and Stratigraphy of Laramide Strata in the Denver Basin, Pt. I., Rocky Mountain Geology. 37: 237-254.
Externí odkazy
- SOCHA, Vladimír. Stopa největšího rohatého dinosaura. OSEL.cz [online]. 5. listopadu 2020. Dostupné online. (česky)