Petropavlovsk (1911)
 Petropavlovsk v Helsinkách | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 .svg){kind=small} | |
| Typ | dreadnought |
| Třída | Gangut |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 24 800 t |
| Délka | 181,2 m |
| Šířka | 26,9 m |
| Ponor | 8,99 m |
| Pohon | 25 kotlů Yarrow, parní turbíny Parsons 52 000 shp (38 776 kW), během zkoušek |
| Rychlost | 24,1 uzlu (44,6 km/h; 27,7 mph) (při zkouškách) |
| Dosah | 3 200 nám. mil (5 900 km; 3 700 mi) při 10 uzlech (19 km/h; 12 mph) |
| Posádka | 1 149 |
| Pancíř | 125–225 mm pás 12–50 mm paluba 76–203 mm věže 75–150 mm barbety 100–254 mm velitelská věž |
| Výzbroj | 12× kanón ráže 305 mm (4×3) 16× 120mm kanón 1× 75mm kanón 4× 450mm torpédomet |
| Operační nasazení | |
| Nasazení | První světová válka Druhá světová válka |
Petropavlovsk (rusky Петропавловск) byla třetí ze čtyř bitevních lodí (dreadnoughtů) třídy Gangut stavěných před první světovou válkou pro ruské carské námořnictvo. Šlo o první ruskou třídu dreadnoughtů. Byla pojmenována po ruském vítězství během obléhání Petropavlovska za krymské války. Dokončena byla během zimy 1914–1915, nicméně do boje byla připravena až v polovině roku 1915. Jejím úkolem měla být obrana Finského zálivu proti případným německým útokům, ke kterým však nikdy nedošlo, a proto trávila většinu času výcvikem a poskytováním krytí pro minové operace. Její posádka se po únorové revoluci v roce 1917 přidala ke vzpouře baltské flotily a po říjnové revoluci v roce 1917 se na několik let stala jedinou lodí, kterou měli bolševici k dispozici. Ostřelovala vzpurnou posádku pevnosti Krasnaja Gorka a v letech 1918–19 podporovala bolševické lehké síly proti britským lodím podporujícím Bílé hnutí ve Finském zálivu. V roce 1921 se její posádka připojila ke kronštadtskému povstání a po porážce povstání byla přejmenována na Marat.
V letech 1928 až 1931 byla loď Marat rekonstruována a reprezentovala Sovětský svaz na korunovačním námořním vyhodnocování ve Spitheadu v roce 1937. O dva roky později během zimní války, než záliv zamrzl, ostřelovala finská pobřežní dělostřelecká postavení. Krátce nato byla vylepšena její protiletadlová výzbroj. Když 22. června 1941 Německo napadlo SSSR, kotvila v Kronštadtu a v září poskytla podporu sovětským jednotkám střelbou, když se Němci přiblížili k Leningradu. Později téhož měsíce po dvou trefách pumami o hmotnosti 1 000 kilogramů (shozené dvěma letouny Ju 87 Stuka, z nichž jednu pilotoval Hans-Ulrich Rudel), které odpálily její přední muniční sklad, přišla o příď a na mělčině se potopila. O několik měsíců později byla vyzdvižena a stala se stacionární baterií, která poskytovala palebnou podporu při obležení Leningradu. V roce 1943 se vrátila ke svému původnímu jménu Petropavlovsk a po válce vznikly plány na její rekonstrukci pomocí přídě z její sesterské lodi Frunze, ale přijaty nebyly a v roce 1948 byly formálně zrušeny. V roce 1950 byl Petropavlovsk přejmenován na Volchov po nedaleké řece a sloužil jako stacionární cvičná loď, dokud nebyl v roce 1953 vyřazen a poté sešrotován.
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian battleship Petropavlovsk (1911) na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petropavlovsk na Wikimedia Commons
