Rania Matar
| Rania Matar | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1964 (59–60 let) Libanon |
| Alma mater | Cornellova univerzita New England School of Photography Americká univerzita v Bejrútu |
| Povolání | fotografka a umělkyně |
| Ocenění | Guggenheimovo stipendium (2018) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rania Matar (* 1964) je libanonská / palestinská / americká dokumentární, portrétní a umělecká fotografka. Fotografuje každodenní život dívek a žen na Blízkém východě a ve Spojených státech, včetně syrských uprchlíků.[1]
Mládí
Matar se narodila a vyrůstala v Libanonu a do USA se přestěhovala v roce 1984.[2] Původně vystudovala architekturu na Americké univerzitě v Bejrútu a na Cornellově univerzitě, později studovala fotografii na New England School of Photography a Maine Photographic Workshops. Od roku 2009 vede fotografické workshopy pro dospívající dívky v uprchlických táborech v Libanonu. Nyní vyučuje na Vysoké škole umění a designu v Massachusetts a vystavuje svou práci po celém světě.[3]
Kariéra
Matar vytvořila několik sérií fotografií, včetně L'Enfant Femme, Unspoken Conversations, Women Coming of Age, A Girl and Her Room, Invisible Children nebo Ordinary Lives. Její portréty zkoumají genderové studie a často zvažují různou národní identitu.[2] L'Enfant Femme zobrazuje mladičké dívky žijící ve Spojených státech a na Středním východě a zaměřuje se na dokumentování věku mezi dětstvím a zralostí.[4] Matky a dcery jsou fotografovány dohromady a prezentují univerzální povahu ženství v sérii Unspoken Conversations.[4] Matar začala tvořit série Invisible Children (Neviditelných dětí) po návštěvě v Bejrútu v roce 2014. Všimla si, kolik syrských dětí uprchlíků bylo na ulicích a žebralo o práci nebo o peníze.[5] Tato série dokumentuje individualitu každého dítěte.[6] V roce 2017 byla práce Matarové zařazena do Bienále současného arabského světa, které se konalo v Paříži na Institutu arabského světa.[7]
Publikace
- Ordinary Lives (2009). Esej: Anthony Shadid. Selected as best photo book of 2009 by Photo-Eye Magazine.[8]
- A Girl and Her Room (2012). Esej: Anne Wilkes Tucker and Susan Minot. Vybrána jako nejlepší fotokniha roku 2012 společnostmi PDN, Photo-Eye, British Journal of Photography, Feature Shoot a L'Oeil de la Photographie.
- L'Enfant-Femme (2016). Úvod: Queen Noor of Jordan, esej: Lois Lowry a Kristen Gresh. Nejlepší fotokniha roku 2016 PDN Magazine a Foto Infinitum, a Staff Pick The Christian Science Monitor.[9]
Samostatné výstavy
- 2007: The Veil, Silver Eye Center for Photography, Pittsburg, PA; 2007: Cambridge Multicultural Arts Center, Cambridge, MA; 2008: Center for Contemporary Arts, Abilene, TX; 2008: Council for Foreign Relations, New York, NY
- 2008: Contrapuntal Lines, A tribute to Edward Said, Koppelman Gallery, Tufts University, Boston, MA
- 2008: Women of Islam in the Aftermath of War, Chicago Cultural Center, Chicago, IL
- 2008: Lebanon at the Crossroads, Michigan State University, Lansing, MI
- 2009: Ordinary Lives, The Mosaic Rooms Gallery, London UK; 2009: Mt Ida College Gallery, Brookline MA; 2009: MANEGE, St. Petersburg by invitation, St. Petersburg, Russia; 2009: The Institute of Contemporary Art, ICA, Boston, MA; 2009: Galerie Janine Rubeiz, Beirut; 2014: Arab-American Museum, Dearborn, MI
- 2010: A Girl and Her Room, Gallery of Photography B&B, Bielsko Biala, Poland; 2010: Gallery Kayafas, Boston, MA; 2011: The Mosaic Rooms at the A. M Qattan Foundation, London; 2011: Houston Center for Photography, Houston, TX; 2012: Leica Gallery, Warsaw Poland; 2012: Umbrage Gallery, Brooklyn NY; 2012: Leica Headquarters Gallery, Solms, Germany; 2012: Galerie Janine Rubeiz, Beirut; 2013: Galerie Lichtblick, Cologne, Germany; 2013: Lehmbruck Museum, Duisburg, Germany; 2012: SouthEast Museum of Photography, Daytona Beach, FL; 2015: Galerie Eulenspiegel, Basel, Switzerland
- 2013–2014: She Who Tells a Story: Women Photographers from Iran and The Arab World, Museum of Fine Arts, Boston, MA; 2015: Cantor Arts Center at Stanford University, Palo Alto, CA; 2015: Carnegie Museum of Art, Pittsburgh, PA; 2016: National Museum of Women in the Arts, Washington, D.C.
- 2013: Ordinary Lives: Women of the Middle East, Sana Gallery, Singapore
- 2012: Girls In Between: Portraits of Identity, Photographic Resource Center, Boston, MA
- 2014: Women of the Middle East, Alliance Francaise de Singapour; 2014: Toot Yung Art Gallery, Bangkok, Thailand
- 2016: Invisible Children, C. Grimaldis Gallery, Baltimore, MD; 2017: PhotoMed Liban, D-Beirut, Lebanon
- 2016: Becoming: Girls, Women and Coming of Age, East Wing Gallery, Dubai UAE; 2017: RayKo Photo Center, San Francisco, CA
- 2016: Deux Univers: Enfants et Femmes, Galerie Janine Rubeiz, Beirut, Lebanon
- 2016: Aftermath:The Fallout of War - America and the Middle East, Harn Museum of Art, Gainesville, FL; 2017: The Gund Gallery at Kenyon College, Gambier, OH
- 2016: Mortal Things: Portraits Look Back and Forth, Tufts University Art Gallery, Medford, MA
- 2017–2018: In Her Image, Photographs by Rania Matar, Amon Carter Museum of American Art, Fort Worth, TX[10][11]
- 2017: Action at a Distance, Angela Meleca Gallery, Columbus, OH
- 2018: Rania Matar. She, Galerie Tanit, Beirut[12]
Ocenění
- 2018: Guggenheimovo stipendium, fotografie, John Simon Guggenheim Memorial Foundation.[13]
Galerie
-
Obálka Enfant-Femme, 2015 -
Obálka A Girl and Her Room, 2012
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rania Matar na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rania Matar na anglické Wikipedii.
- ↑ Looking at the Invisible Children Growing Up as Refugees. Hyperallergic. 2016-10-04. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (anglicky)
- ↑ a b Rania Matar: Invisible Children at C. Grimaldis Gallery. Photograph Magazine. 2016-10-07. Dostupné online [cit. 2017-03-15].
- ↑ Dubaï : Rania Matar, Becoming Girls, Women and Coming of Age - The Eye of Photography. The Eye of Photography. 2016-01-12. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (anglicky)
- ↑ a b These Photos Beautifully Capture the Complex Relationship Between Mothers and Daughters. Slate. 2015-03-04. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. ISSN 1091-2339. (anglicky)
- ↑ URIST, Jacoba. How Should Art Address Human Rights?. The Atlantic. Dostupné online [cit. 2017-04-15]. (anglicky)
- ↑ Giving Syrian children their identities back, one portrait at a time. Public Radio International. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (anglicky)
- ↑ Biennale of Arab Photographers : Interview with Rania Matar - The Eye of Photography. The Eye of Photography. 2017-09-27. Dostupné online [cit. 2017-09-28]. (anglicky)
- ↑ photo-eye | Magazine [online]. [cit. 2017-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Notable Photo Books of 2016: Part 2. PDN Online. 2016-12-01. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (anglicky)
- ↑ Picturing Women’s Lives, From Beirut To Boston, Girl To Mother | Art&Seek. Art&Seek. 2018-02-02. Dostupné online [cit. 2018-02-23]. (anglicky)
- ↑ COLEMAN, Chloe. Perspective | Photography series explores mothers and daughters, and their relationships around the world. Washington Post. 2017-12-15. Dostupné online [cit. 2018-02-23]. ISSN 0190-8286. (anglicky)
- ↑ Rania Matar. She [online]. Galerie Tanit, 2018 [cit. 2018-11-30]. Dostupné online.
- ↑ Rania Matar Fellowship, Guggenheim Foundation [online]. Dostupné online.
