Přeskočit na obsah

Plastická chirurgie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Plastická chirurgie je obor lékařství, který se věnuje chirurgickému opravování a upravování funkce i tvaru různých, zejména viditelných částí lidského těla, například po úrazech a popáleninách, ale také z důvodů kosmetických.

Myxedém, před a po operaci
Estetická operace
Raněný voják s transplantací v obličeji (1917)

Směry

Německá společnost pro plastickou chirurgii DGPRÄC rozlišuje jejích „pět sloupů“:

  1. Rekonstruktivní chirurgie se zabývá rekonstrukcí a opravou částí těla, jak vrozených malformací, tak následků úrazů a operací.
  2. Chirurgie ruky se zabývá malou, ale velmi složitou a pro život důležitou částí těla.
  3. Estetická chirurgie se věnuje úpravám a opravám viditelných částí těla, zejména tváře, ale také odstraňováním důsledků obezity, tvarováním ňader, implantaci vlasů atd.
  4. Chirurgie popálenin se zabývá těžkými a rozsáhlými poškozeními pokožky, zejména po požárech a neštěstích nebo válečných zraněních.
  5. Výzkum v oblasti plastické chirurgie se zabývá např. hojením ran, tkáňovým inženýrstvím, využitím kmenových buněk, biomateriálů, genové terapie a angiogeneze.[1]

Historie

Název „plastická“ je odvozen z řeckého plastiké techné, umění tvarovat, modelovat. Nejstarší zmínka o opravě zlomeného nosu je na papyru Edwina Smithe, opisu staroegyaptského rukopisu z období Staré říše, z první poloviny 3. tisíciletí př. n. l. Z 8. století př. n. l. jsou zprávy o chirurgických zákrocích, připisovaných indickému lékaři Sušrutovi, které se v arabských překladech dostaly do Evropy ve středověku. Od 1. století př. n. l. dovedli římští lékaři opravovat poškozené uši a pod. Lékařský spis A. C. Celsa z 1. století n. l. podává pozoruhodně přesný popis anatomie, snad pro účely plastické chirurgie. V 15. století napsal turecký lékař Sabuncuoglu anatomický atlas a německý lékař Heinrich von Pfolspeundt popsal náhradu nosu z kůže na paži.

Operace však byly velmi bolestivé a nebezpečné. Teprve s objevy anestezie a dezinfekce v 19. století se chirurgie mohla stát běžně používanou metodou a roku 1839 se poprvé objevilo označení „plastická chirurgie“. Ve válkách 20. století bylo třeba léčit statisíce raněných a za zakladatele moderní plastické chirurgie se pokládá sir Harold Gillies (1882-1960).

Odkazy

Reference

  1. ↑ LandingPage | Deutsche Gesellschaft der Plastischen, Rekonstruktiven und Ästhetischen Chirurgen. www.dgpraec.de [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Chirurgie. Sv. 12, str. 205.
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Chirurgie. Sv. 4, str. 1359.

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Plastická_chirurgie&oldid=20263817“