Geoffroy II. z Anjou
| Geoffroy II. z Anjou | |
|---|---|
| hrabě z Anjou,Tours a Vendôme | |
 | |
| Narození | 14. října 1006 |
| Úmrtí | 16. listopadu 1060 Angers |
| Pohřben | Klášter sv. Mikuláše v Angers |
| Dynastie | Ingelgerové |
| Otec | Fulko Nerra |
| Matka | Hildegarda |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geoffroy II. z Anjou (francouzsky Geoffroy Martel; 14. října 1006– 16. listopadu 1060) byl hrabě z Anjou, Tours a Vendôme. Současníci jej pro jeho vojenské schopnosti a ustavičné válčení s okolím nazývali Kladivo.[1]
Život
Byl jediným synem Fulka Nerry a ještě za jeho života se stal rytířem. Válčil téměř se všemi sousedy a ve sporu o hrabství Anjou vedl válku i proti vlastnímu otci.
| „ | Válčil i nadále, tentokrát i proti vlastnímu otci, přičemž spáchal mnoho špatných činů, kterých později hořce litoval... | “ |
| — synovec Fulko[1] | ||
Roku 1030 se oženil s Anežkou, vdovou po akvitánském vévodovi Vilémovi a mnoho let úspěšně zasahoval do akvitánských záležitostí. Vilém VI. Akvitánský dokonce strávil celé tři roky v anjouovském vězení. Roku 1040 po otcově smrti při návratu ze Svaté země konečně zdědil Anjou. Při šlechtickém povstání roku 1041 podporoval stranu krále Jindřicha a panovník mu poté ponechal volnou ruku k potlačení vzbouřenců. Geoffroy zahájil válku o Touraine. Roku 1044 vyhrál bitvu u Nouy a do zajetí mu padl Theobald z Blois, který se na svobodu vykoupil předáním města Tours a dalších pevností. Roku 1048 Geoffroi zajal Gervasia, biskupa z Le Mans, Theobaldova straníka a držel jej do roku 1051 ve vězení.
Přízeň krále Jindřicha se po čase od bojovného hraběte odklonila a roku 1049 jej král společně s Theobaldem z Blois a Vilémem Normandským vojensky napadl. Roku 1052 se oba muži opět smířili a opakovaně společně napadli v letech 1054 a 1057 Normandii.
| „ | ... pro všechny ty války a schopnosti, které v nich prokázal, byl po právu nazýván Kladivem jako ten, kdo pobije nepřátele... | “ |
| — synovec Fulko IV. z Anjou[2] | ||
Geoffroy zemřel v listopadu 1060 bez potomků, i když se hlavně ke konci života horečně snažil o zplození dědice a zapudil kvůli své touze hned čtyři manželky.[3] Smrt jej zastihla v mnišském rouše[2] v klášteře sv. Mikuláše, poté, co svá panství předal synovci Geoffroyovi, svému jmenovci.
Odkazy
Reference
- ↑ a b HASKINS, Charles Homer. Normani v evropských dějinách. Jihlava: H+H, 2008. ISBN 978-80-7319-071-2. S. 71.
- ↑ a b Normani, str. 71
- ↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu. Praha: Garamond, 2003. 238 s. ISBN 80-86379-44-2. S. 77–78. Dále jen Rytíř, žena a kněz.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gotfrýd II. z Anjou na Wikimedia Commons - Mapa držav hrabat z Anjou v 11. století
