Přeskočit na obsah

Královnin omyl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Královnin omyl
Záviš a Kunhuta. Obraz Adolfa Liebschera
Záviš a Kunhuta. Obraz Adolfa Liebschera
Základní informace
Žánropera
SkladatelEmil Němeček
LibretistaVilém Skoch
Počet dějství1
Originální jazykčeština
Datum vzniku1918
Premiéra28. dubna 1922, Praha, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Královnin omyl je jednoaktová opera českého skladatele Emila Němečka – autor ji žánrově označuje jako „gotická stylisace o jednom dějství“[1] – z roku 1918 na libreto Viléma Skocha. Premiéru měla 28. dubna 1922 v Národním divadle.[2]

Vznik a charakteristika opery

[editovat | editovat zdroj]

Královnin omyl je první provedená opera skladatele Emila Němečka. Ten ji napsal ve svých šestnácti letech, kdy už měl za sebou kompozici lyrického dramatu Trojí políbení podle Jaroslava Vrchlického, jakož i zhudebnění Jiráskovy Lucerny.[3]

Opera vykazuje bohatou melodičnost a na svou dobu moderní harmonii. Ústřední postavou dramatu je královna Kunhuta, postavená do sváru dvou světů: svého vlastního, vyznačujícího se touhou po kráse, vášni a jasu a reprezentovaného pro ni Závišem, a „českého“ světa chladné přísnosti, zbožnosti a vlastenectví, reprezentovaného nepřítomným manželem a jeho tetou, svatou Anežkou. V tomto konfliktu u Kunhuty vítězí láska a život.[3]

Opera byla přijata k provedení Národním divadlem a kritika byla nadšena debutem mladého chlapce a navíc samouka. Na opeře upoutala (slovy muzikologa Františka Paly) „obdivuhodná hudební vyspělost a ucelenost uměleckého výrazu, zvláště pak nevšední dovedná instrumentace a živý smysl pro jadrnou charakteristiku osob“.[3] Vzbuzené naděje však v dalším vývoji Němeček zcela nenaplnil.

Opera byla v Národním divadle uvedena poprvé v kombinaci s Mascagniho Sedlákem kavalírem, později i s jinými díly, celkem sedmkrát.[2] V jiných divadlech nastudována nebyla.

Osoby a první obsazení

[editovat | editovat zdroj]
osoba hlasový obor[1] premiéra (28.4.1922)[2]
Kunhuta, česká královna, žena Přemysla Otakara II. soprán Marie Šlechtová
Anežka, králova teta, abatyše alt Marie Rejholcová
Magdalena, dívka z družiny královny soprán Markéta Letnianská
Božena, dívka z družiny královny alt Karla Brodecká
Záviš z Falkenštejna tenor Mirko (Vladimír) Štork
Posel bas Luděk Mandaus
Dirigent: Josef Vinkler, režisér: Robert Polák, scéna: Josef Matěj Gottlieb

Děj opery

[editovat | editovat zdroj]

Děje se na hradě pražském, po bitvě na Moravském poli.

Zatímco pražský královský dvůr s neblahým tušením očekává zprávu o výsledku bitvy, královna Kunhuta se o osud svého manžela Přemysla Otakara II. nestará; nemiluje ho a jeho velikost, mužnost a síla se jí spíše protiví. Místo toho – k nevoli svaté Anežky, manželovy tety – pozvala ke dvoru známého rytíře a pěvce milostných písní Záviše z Falkenštejna. Jeho lyrickému dvoření a básnickému vyznání lásky ráda podléhá a opětuje je. V okamžiku největšího milostného roztoužení přichází drtivá zpráva o králově smrti.

Královnou vědomí Otakarovy smrti otřese. Náhle prudce cítí ve svém nitru vášnivou lásku k němu, kterou ze své ješitnosti tajila a nepřiznávala si, a v odmítání manžela poznává svůj životní omyl. Pod tímto poznáním se hroutí, ale je to opět láska, vítězící nad smrtí a minulostí, která ji zase povznese a dává jí sílu k novému životu po boku Záviše.[1]

  1. a b c BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 329. 
  2. a b c Královnin omyl v databázi Archivu Národního divadla
  3. a b c PALA, František. Emil Němeček. In: HUTTER, Josef; CHALABALA, Zdeněk. České umění dramatické II – Zpěvohra. Praha: Šolc a Šimáček, společnost s r. o., 1941. S. 376–377.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 126. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]