Přeskočit na obsah

Třída Porpoise

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Porpoise
HMS Rorqual (S 02)
HMS Rorqual (S 02)
Obecné informace
UživatelBritské královské námořnictvo
Typponorka
Lodě8
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Explorer
Nástupcetřída Oberon
Technické údaje
Výtlak2080 t (na hladině)
2450 t (pod hladinou)
Délka88,5 m
Šířka8,1 m
Ponor5,6 m
Pohondiesel-elektrický
Rychlost12 uzlů (na hladině)
17 uzlů (pod hladinou)
Dosah9000 nám. mil
Posádka71
Výzbroj8× 533mm torpédomet
Radarnavigační
Sonartyp 187, typ 2007, typ 2019

Třída Porpoise byla třída diesel-elektrických ponorek postavených pro britské královské námořnictvo. Určeny byly především pro ničení sovětských ponorek v severním Atlantiku. Celkem bylo postaveno osm ponorek této třídy.[1] Ve službě byly od roku 1958. Na svou dobu se jednalo o velmi vyspělou konstrukci. Ponorky byly velmi tiché.[2] Jejich dalším vývojem vznikla úspěšná třída Oberon. Ponorky třídy Porpoise byly vyřazeny v letech 1977–1986. Důvodem byl nedostatek financí a potřeba posádek pro nové jaderné ponorky.[2]

Pozadí vzniku

Jednalo se o první poválečnou třídu britských konvenčních ponorek, v jejíž konstrukci byly využity poznatky ze zkoušení německých ponorek typu XXI, modernizovaných ponorek třídy T a dvou experimentálních ponorek třídy Explorer. Pro britské královské námořnictvo bylo v letech 19541961 postaveno celkem osm ponorek této třídy – Porpoise (S 01), Rorqual (S 02), Narwhal (S 03), Grampus (S 04), Finwhale (S 05), Cachalot (S 06), Sealion (S 07) a Walrus (S08). Do služby vstupovaly v letech 1961–1961.[3]

Jednotky třídy Porpoise:[2]

Jméno Loděnice Zahájení stavby Spuštění na vodu Zařazena do služby Status
Porpoise (S 01) Vickers Armstrongs, Barrow 15. června 1956 25. dubna 1956 16. dubna 1958 Potopena jako cvičný cíl 1985.
Rorqual (S 02) Vickers Armstrongs, Barrow 15. ledna 1955 5. prosince 1956 24. října 1958 Prodána do šrotu 1977.
Narwhal (S 03) Vickers Armstrongs, Barrow 15. března 1956 25. října 1957 4. května 1959 Potopena jako cvičný cíl 1983.
Grampus (S 04) Cammell Laird, Birkenhead 16. dubna 1955 30. května 1957 19. prosince 1958 Prodána do šrotu 1980.
Finwhale (S 05) Cammell Laird, Birkenhead 18. září 1956 21. července 1959 19. srpna 1960 Prodána do šrotu 1988.
Cachalot (S 06) Scotts, Greenock 1. srpna 1955 11. prosince 1957 1. září 1959 Prodána do šrotu 1980.
Sealion (S 07) Cammell Laird, Birkenhead 5. června 1958 31. prosince 1959 25. července 1961 Prodána do šrotu 1990.
Walrus (S08, ex Whale) Scotts, Greenock 12. února 1958 22. září 1959 8. února 1961 Prodána do šrotu 1987.

Konstrukce

Sealion (S 07)

Ponorky měly dvoutrupou koncepci. Byly vybaveny navigačním radarem a sonary typů 187, 2007 a 2019.[2] Maximální hloubka ponoru činila na 200 metrů. Výzbroj tvořilo osm 533mm torpédometů (šest na přídi a dva na zádi) s celkovou zásobou 30 torpéd. Vypouštět přitom mohly také námořní miny. Vyzbrojeny byly protilodními torpédy Mk.8 a krátkými protiponorkovými torpédy Mk.20 (později používaly těžká torpéda Mark 24 Tigerfish).[3] Pohonný systém tvořily dva vznětové šestnáctiválce Admiralty Standard Range (ASR) 1 o celkovém výkonu 3680 hp a dva elektromotory English Electric o celkovém výkonu 6000 hp. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 12 uzlů na hladině a 17 uzlů pod hladinou. Ponorky měly dosah až 9000 námořních mil.[2]

Odkazy

Reference

  1. MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0766-8. S. 136. 
  2. a b c d e GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen; BUDZBON, Przemysaw. Conways All the World's Fighting Ships 1947–1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. S. 529. (anglicky) 
  3. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 277. 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy