Třída Explorer
| Třída Explorer | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Britské královské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Amphion |
| Nástupce | třída Porpoise |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 776 t (na hladině) 1076 t (pod hladinou) |
| Délka | 68,7 m |
| Šířka | 4,8 m |
| Ponor | 5,5 m |
| Pohon | 500 nám. mil |
| Rychlost | 18 uzlů (na hladině) 27 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 41–49 |
Třída Explorer byla třída experimentálních ponorek postavených pro britské královské námořnictvo. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly od roku 1956.[1] Jejich účelem bylo testování Walterova pohonu s uzavřeným cyklem využívajícího peroxid vodíku. Zároveň je námořnictvo využívalo pro výcvik boje proti rychlým ponorkám.[1] Takto koncipovaný pohonný systém byl vysoce účinný, byl ale velmi nebezpečný kvůli agresivitě a výbušnosti peroxidu. Proto britské námořnictvo ztratilo zájem o tento pohon a zaměřilo se na perspektivnější jaderné ponorky.[2]
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Britské námořnictvo roku 1948 vyzvedlo a následně testovalo německou ponorku U-1407 typu XVII, která byla přejmenována na HMS Meteorite. Ponorka dosahovala vysokých výkonů díky použití Walterovy turbíny s uzavřeným cyklem. V ní docházelo k rozkladu peroxidu vodíku a vysoká teplota této reakce byla ještě zvýšena vstřikovaným palivem. Vzniklé teplo vytvářelo páru pohánějící turbínu. Problémem však byla agresivita a výbušnost peroxidu vodíku.[2] V ponorkami poháněnými Walterovou turbínou po válce začalo experimentovat několik států, problémy se tehdy nepodařilo odstranit. Například na sovětské experimentální ponorce S-99 došlo při plavbě v hloubce 80 metru k vybuchu, ale podařilo se ji zachránit.[3] Britové koncepci typu XVII rozvinuly ve dvojici experimentálních ponorek HMS Explorer a HMS Excalibur, které byly postaveny v letech 1951–1958. Během služby problematická plavidla získala přezdívky „Exploder“ a „Excruciator“ („mučitel“).[1]
Jednotky třídy Explorer:
| Jméno | Loděnice | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Explorer (S30) | Vickers Armstrongs, Barrow | 20. července 1951 | 5. března 1954 | 28. listopadu 1956 | Prodána do šrotu 1965. |
| Excalibur (S40) | Vickers Armstrongs, Barrow | 13. února 1952 | 25. února 1955 | 22. března 1958 | Prodána do šrotu 1970. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Ponorky přebraly trup třídy Porpoise. Nenesly radar, ani žádnou výzbroj. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů na hladině a 27 uzlů pod hladinou. Dosah na hladině byl 500 námořních mil.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen; BUDZBON, Przemysaw. Conways All the World's Fighting Ships 1947–1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. S. 527. (anglicky)
- ↑ a b VISINGR, Lukáš. Budoucnost patří nezávislosti na vzduchu. ATM. 2004, roč. XXXVI, čís. 1, s. 38–39. Dostupné online. ISSN 1802-4823.
- ↑ JOHN, Radek. Švédové mají jména pro své nové supertiché ponorky [online]. Armadninoviny.cz [cit. 2020-06-10]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- 1955 - 1970: Explorer Class [online]. RN Subs [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky)