Třída Magar
| Třída Magar | |
|---|---|
.jpg) Magar (L20) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Indické námořnictvo |
| Typ | tanková výsadková loď |
| Lodě | 2 |
| Osud | aktivní (2019) |
| Nástupce | třída Shardul |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3200 t (standardní) 5655 t (plný)[1] |
| Délka | 124,8 m |
| Šířka | 17,5 m |
| Ponor | 3,8 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 15 uzlů |
| Dosah | 3000 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 136 |
| Výzbroj | 4× 40mm kanón (4×1) 2× 140mm raketomet (2×18 hl.) |
| Letadla | 1× vrtulník |
| Ostatní | 4× LCVP, 750 t nákladu |
Třída Magar je třída tankových výsadkových lodí indického námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě jsou od roku 1987.
Stavba
Vyvinuta na základě britské třídy Round Table. Dvě jednotky této třídy postavila indická loděnice Garden Reach Shipbuilders & Engineers v Kalkatě.[1]
Jednotky třídy Shardul:[1]
| Jméno | Spuštění | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| INS Magar (L20) | 1984 | 15. července 1987 | aktivní |
| INS Gharial (L23) | 1991 | 14. února 1997 | aktivní |
Konstrukce
.jpg)
Plavidla pojmou náklad až 750 tun. Může se jednat o 15 tanků a 500 vojáků. Palubu opouštějí pomocí příďové rampy, nebo čtyř pěchotních vyloďovacích člunů LCVP. Vyzbrojena jsou čtyřmi 40mm kanóny a dvěma osmnáctihlavňovými bateriemi 140mm neřízených protizemních střel WM-18. Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro vrtulník. Pohonný systém tvoří dva diesely SEMT-Pielstick 8PC2 V400 (Gharial: SEMT-Pielstick 12PA6 V280) o výkonu 8560 hp pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 15 uzlů. Dosah je 3000 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d MAGAR tank landing ships (1987-1997) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-11-16]. Dostupné online. (anglicky)