Berezina (154)
 Berezina (154) v roce 1988 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | zásobovací tanker |
| Třída | Projekt 1833 |
| Číslo trupu | 154 |
| Zahájení stavby | 18. srpna 1972 |
| Spuštěna na vodu | 20. dubna 1975 |
| Uvedena do služby | 30. prosince 1977 |
| Osud | vyřazena 2002 |
| Předchůdce | Projekt 1559V |
| Následovník | třída Komandarm Fedko |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 15 460 t (standardní) 24 565 t (plný)[1](jinde uvedeno 35 000 t[2]) |
| Délka | 209,84 m |
| Šířka | 25,1 m |
| Ponor | 7,7 m |
| Pohon | 2 plynové turbíny 33 000 hp |
| Rychlost | 22 uzlů |
| Dosah | 9180 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 389 + 178 |
| Výzbroj | 4× 57mm kanón AK-725 (2×2) 4× 30mm AK-630M (4×1) 2× Osa-M (20 střel) 2× RBU-1000 |
| Letadla | 2× vrtulník Ka-25PS |
Berezina (154) byl největší zásobovací tanker sovětského námořnictva od počátku stavěný pro vojenské účely.[3] Jednalo se o jedinou postavenou jednotku plánované třídy projekt 1833. Úkolem plavidla bylo zásobovat sovětské válečné lodě a ponorky palivem, municí, pitnou vodou, dalším materiálem a potravinami.[2] Plavidlo bylo v aktivní službě v letech 1977–2002.[4] Předpokládá se, že loď byla prototypem, sloužícím k získání zkušeností s touto kategorií zásobovacích lodí, přičemž cílem bylo zajistit logistiku pro plánované (a nikdy nedokončené) sovětské velké letadlové lodě (viz Projekt 1143.7).
Stavba
Tanker Berezina byl postaven loděnicí v Nikolajevu. Stavba byla zahájena 18. srpna 1972, trup byl spuštěn na vodu 20. dubna 1975 a do služby byla loď uvedena 30. prosince 1977.[1]
Konstrukce
Kromě 389 členů posádky mohla loď ubytovat až 178 dalších osob (např. náhradních posádek ponorek, nebo kadetů). Elektroniku plavidel tvořily dva navigační radary Don Kay, dva navigační radary Don-2, námořní a letecký vyhledávací radar Strut Curve, radar pro řízení palby Muff Cob, radar pro řízení protiletadlových střel Pop Group, dva radary pro řízení palby Bass Tilt, jeden trupový sonar a dva odpalovače klamných cílů PK-16.[2]
Odhadovaná kapacita nákladu byla 16 000 tun paliva, 500 tun pitné vody a 2000 tun munice, náhradních dílů a potravin (dle jiného pramene to bylo pouze 5615 tun zásob[1]). K zásobování palivem sloužily čtyři zásobovací stanice rozmístěné na obou bocích. Překládání zásob zajišťovaly čtyři jeřáby s nosností 10 tun a dva manipulační prostředky. Další zařízení byla určena pro zásobování ponorek.[2]
Hlavňovou výzbroj tvořily dva 57mm dvoukanóny AK-725 a čtyři 30mm systémy bodové obrany AK-630M. Proti napadení ze vzduchu sloužilo dvojité odpalovací zařízení ZIF-122 pro protiletadlové řízené střely Osa-M se zásobou 20 střel. Protiponorkovou výzbroj tvořily dva vrhače raketových hlubinných pum RBU-1000. Na zádi se nacházela přistávací plocha a hangár pro dva zásobovací vrtulníky Kamov Ka-25PS.[1]
Pohonný systém tvořily dvě plynové turbíny T-1, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 22 uzlů. Dosah byl 9180 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]
Operační služba
Plavidlo bylo zařazeno do stavu černomořské flotily.[1] V roce 1996 byla odstraněna veškerá výzbroj.[1] Dne 1. března 2002 byla loď vyřazena ze služby.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h Complex Supply Ship Project 1833 Pegas [online]. Russianships.info [cit. 2015-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 190.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 156.
- ↑ Class Berezina (Project 1833) Replenishment Ship [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-19. (anglicky)
Literatura
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Berezina na Wikimedia Commons
