Šinjó (1943)
 Šinjó | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | eskortní letadlová loď |
| Uživatelé | Japonské císařské námořnictvo |
| Zahájení stavby | 1933 |
| Spuštěna na vodu | prosinec 1934 |
| Uvedena do služby | 1935 (Scharnhorst) 15. prosince 1943 (Šinjó) |
| Osud | potopena 17. listopadu 1944 |
| Předchůdce | Kaijó |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 17 500 t (plný) 20 916 t (standardní)[1] |
| Délka | 189,4 m (max.) |
| Šířka | 25,6 m |
| Ponor | 8,18 m |
| Pohon | 2 parní turbíny, 4 kotle 2 lodní šrouby 26 000 hp |
| Rychlost | 22 uzlů |
| Posádka | 942 |
| Výzbroj | 8× 127mm kanón typu 89 (4×2) 30× 25mm kanón typu 96 (10×3) |
| Elektronika | 21-go |
| Letadla | 33 |
Šinjó (japonsky: 神鷹) byla eskortní letadlová loď japonského císařského námořnictva z doby druhé světové války. Vznikla přestavbou velké pasažérské lodě. Ve službě byla v letech 1943–1944. Dne 17. listopadu 1944 byla potopena zásahem čtyř torpéd vypuštěných americkou ponorkou USS Spadefish (SS-411).[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Plavidlo bylo postaveno německou loděnicí DeSchiMAG v Brémách jako pasažérská loď Scharnhorst (18 184 BRT) společnosti Norddeutscher Lloyd. Stavba byla zahájena roku 1933, v prosinci 1934 byla loď spuštěna na vodu a v roce 1935 zahájila provoz. Po vypuknutí druhé světové války plavidlo uvázlo v Kobe. Japonské námořnictvo jej v roce 1942 koupilo se záměrem využívat jej jako vojenský transport. Po ztrátě čtyř letadlových lodí v bitvě u Midway však bylo rozhodnuto o přestavbě na letadlovou loď. Přestavbu provedla v letech 1942–1943 loděnice v Kure. Do služby loď vstoupila 15. prosince 1943.[1]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Plavidlo mělo průběžnou letovou palubu s doprava skloněným komínem. S hangárem byla spojena dvojicí výtahů. Neseno mohlo být až 33 letounů. Neneslo pancéřování, ale bylo vybaveno protitorpédovou obšívkou. Výzbroj tvořilo osm 127mm kanónů typu 89 a třicet 25mm kanónů typu 96. Během služby byla protiletadlová výzbroj posílena o dalších dvacet 25mm kanónů. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Schichau a dvě parní turbíny AEG o výkonu 26 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 22 uzlů.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d SHINYO escort aircraft carrier (1935/1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šinjó na Wikimedia Commons
