Žhavicí svíčka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zahřátá žhavicí svíčka

Žhavicí svíčka je elektrické topné těleso ve spalovacím prostoru vznětových motorů, které je v činnosti při startování.

Startování vznětových motorů[editovat | editovat zdroj]

Nastartování vznětového motoru v zimě je obtížné, protože promrzlý motor nasává studený vzduch. I když se stlačením ve spalovacím prostoru vzduch zahřeje, jeho teplota není dostatečná ke vznícení nafty nebo k jejímu dokonalému spálení. Motor může nastartovat, ale produkuje množství exhalací a sazí. Cestou ke snížení emisí a hladkému startu je použití žhavicí svíčky. Svíčka je v činnosti jen po dobu, kdy je motor studený. Poté už má stlačený vzduch dostatečnou teplotu k dokonalému spálení nafty.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Velké množství emisí při studených startech bylo kdysi tolerováno, běžné motory žhavicí svíčky neměly. Pouze u vznětových motorů s předkomůrkou byly nutností. V Československu byly žhavicí svíčky namontovány např. v motoru Škoda 706 R[1][2] nebo v leteckém motoru Walter Packard Diesel.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Škoda a Liaz : Nákladni automobily a autobusy po roce 1945. Verlag Saxi,: [s.n.] 342 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-904767-0-7, ISBN 80-904767-0-8. OCLC 723500409 
  2. KRÁLÍK, Jan. Utajené projekty Škoda : strhující příběh konstruktéra Oldřicha Meduny. 1. vyd. vyd. Praha: Grada 115 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2416-4, ISBN 80-247-2416-2. OCLC 228498563 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]