Želnavský smyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Obrázek Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

Želnavský smyk, někdy též Novopecký smyk podle osady Nová Pec, je vodní dílo zbudované na Šumavě v jihozápadní části České republiky. Stavba spojuje Schwarzenberský plavební kanál s řekou Vltavou. Dílo začíná na severním úbočí vrchu Smrčina (1338 m n. m.), kde se v místě zvaném Klápa odděluje od plavebního kanálu.[1] V minulosti se zde nacházelo překladiště kanálem plaveného dřeva.[2] Smyk z Klápy pokračuje severovýchodním směrem až po 3,5 kilometrech končí spojením s Vltavou. Na jeho trase se nachází pouze dlouhé přímé úseky a mírné zatáčky, takže kanálem mohly plout i kompletní kmeny stromů. Vltavou se pak následně transportovaly až do Prahy.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

K vybudování smyku vedla situace z roku 1891, kdy se přestalo Schwarzenberským plavebním kanále dopravovat dřevo do Vídně,[3] protože o ně neměli tamní obyvatelé zájem.[4] Dalším odbytištěm na Šumavě vytěženého dřeva se tedy mohla stát Praha, a proto se začalo se stavbou smyku, jež byla po pěti letech dokončena.[3] Jeho význam se zvýšil na konci devatenáctého století, kdy byla Želnava napojena na železniční trať vedoucí sem z Kájova. Po ní bylo možné dřevo transportovat do Prahy. Po napuštění přehradní nádrže Lipno ale bylo překladiště doplaveného materiálu na železniční vozy zatopeno a muselo tak být postaveno nové nad obcí Nová Pec. To fungovalo do roku 1961,[3] kdy se s plavením dřeva po Schwarzenberském kanálu skončilo.[5]

V roce 2018 rozhodly Vojenské lesy a statky ČR, jimž patří většina pozemků na trase smyku,[3] o zahájení rekonstrukce vodního díla, které má probíhat do roku 2021.[1] Opravy si vyžádají náklady ve výši 88 milionů korun, na nichž se podílí dotační prostředky z fondu INTERREG V-A. Nejdražší položkou jsou žulové desky, které tvoří obložení Želnavského smyku. Na některých místech již chybí a z rozhodnutí pracovníků památkové ochrany se musí nahradit původním místním kamenem vyznačujícím se charakteristickou barvou a hrubozrností.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KYSELOVÁ, Zuzana. Schwarzenberský kanál postupně dostává původní podobu. Strakonický Deník [online]. 2018-09-23 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  2. HOMOLOVÁ, Marie. Příběhy české a moravské krajiny. 1. vyd. Praha: Beta-Dobrovský, 2005. 220 s. ISBN 80-7306-221-6. Kapitola Podél ztichlého Švarcenberského kanálu, s. 75. 
  3. a b c d e VODIČKA, Matěj. Díky Želnavskému smyku se plavilo dřevo až do Prahy. Technickou památku teď opraví [online]. České Budějovice: Český rozhlas, 2018-10-21 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  4. Z historie plavby dříví [online]. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  5. 101 výletů s dětmi: poslední šumavský medvěd a Schwarzenberský kanál. Lidovky.cz [online]. 2015-06-24 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMCOVÁ, Barbora. Jak se ze Šumavy plavilo dřevo? Technická památka Želnavský smyk se dočká obnovy za více než 40 milionů korun [online]. Praha: Seznam, 2018-08-07 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online.