Želnavský smyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Želnavský smyk
Želnavský smyk - vpravo vedle cesty, pohled proti proudu směrem ke Klápě
Želnavský smyk - vpravo vedle cesty, pohled proti proudu směrem ke Klápě
Základní informace
Délka toku3,5 km
SvětadílEvropa
Zdrojnice
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko Jihočeský kraj
Úmoří, povodí
Povodí Vltavy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želnavský smyk, někdy též Novopecký smyk podle osady Nová Pec, je vodní dílo zbudované na Šumavě v jihozápadní části České republiky. Stavba spojuje Schwarzenberský plavební kanál s řekou Vltavou. Dílo začíná na severním úbočí vrchu Smrčina (1338 m n. m.), kde se v místě zvaném Klápa odděluje od plavebního kanálu.[1] V minulosti se zde nacházelo překladiště kanálem plaveného dřeva.[2] Smyk z Klápy pokračuje severovýchodním směrem až po 3,5 kilometrech končí spojením s Vltavou. Na jeho trase se nachází pouze dlouhé přímé úseky a mírné zatáčky, takže kanálem mohly plout i kompletní kmeny stromů. Vltavou se pak následně transportovaly až do Prahy.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

K vybudování smyku vedla situace z roku 1891, kdy se přestalo Schwarzenberským plavebním kanálem dopravovat dřevo do Vídně,[3] protože o ně neměli tamní obyvatelé zájem.[4] Dalším odbytištěm na Šumavě vytěženého dřeva se tedy mohla stát Praha, a proto se začalo se stavbou smyku, jež byla po pěti letech dokončena.[3] Jeho význam se zvýšil na konci devatenáctého století, kdy byla Želnava napojena na železniční trať vedoucí sem z Kájova. Po ní bylo možné dřevo transportovat do Prahy. Po napuštění přehradní nádrže Lipno ale bylo překladiště doplaveného materiálu na železniční vozy zatopeno a muselo tak být postaveno nové nad obcí Nová Pec. To fungovalo do roku 1961,[3] kdy se s plavením dřeva po Schwarzenberském kanálu skončilo.[5]

V roce 2018 rozhodly Vojenské lesy a statky ČR, jimž patří většina pozemků na trase smyku,[3] o zahájení rekonstrukce vodního díla, které má probíhat do roku 2021.[1] Opravy si vyžádají náklady ve výši 88 milionů korun, na nichž se podílí dotační prostředky z fondu INTERREG V-A. Nejdražší položkou jsou kamenné desky,[3] z tak zvané plöckensteinské žuly pocházející z rakouského lomu,[6] které tvoří obložení Želnavského smyku. Na některých místech již chybí a z rozhodnutí pracovníků památkové ochrany se musí nahradit původním místním kamenem vyznačujícím se charakteristickou barvou a hrubozrností.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KYSELOVÁ, Zuzana. Schwarzenberský kanál postupně dostává původní podobu. Strakonický Deník [online]. 2018-09-23 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  2. HOMOLOVÁ, Marie. Příběhy české a moravské krajiny. 1. vyd. Praha: Beta-Dobrovský, 2005. 220 s. ISBN 80-7306-221-6. Kapitola Podél ztichlého Švarcenberského kanálu, s. 75. 
  3. a b c d e f VODIČKA, Matěj. Díky Želnavskému smyku se plavilo dřevo až do Prahy. Technickou památku teď opraví [online]. České Budějovice: Český rozhlas, 2018-10-21 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  4. Z historie plavby dříví [online]. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  5. 101 výletů s dětmi: poslední šumavský medvěd a Schwarzenberský kanál. Lidovky.cz [online]. 2015-06-24 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  6. Obnovují Želnavský smyk na Šumavě. Fotografie Petr Lundák. MLADÁ FRONTA DNES: Jižní Čechy. 2020-06-04, s. 13. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Želnavský smyk na Wikimedia Commons
  • NĚMCOVÁ, Barbora. Jak se ze Šumavy plavilo dřevo? Technická památka Želnavský smyk se dočká obnovy za více než 40 milionů korun [online]. Praha: Seznam, 2018-08-07 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online.