Železniční trať Havlíčkův Brod – Kúty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Havlíčkův Brod – Kúty
Brněnský viadukt polovina 19. století
Brněnský viadukt polovina 19. století
Číslo 250 SŽDC, 110 ŽSR
Provozovatel dráhy SŽDC/ŽSR
Délka 189,1 km
Rozchod koleje 1435 mm (normální)
Traťová třída D4
Napájecí soustava 25 kV, 50 Hz
Maximální sklon 17 ‰
Počet kolejí 2
Maximální rychlost 160 km/h
OpenStreetMap mapová data
Průběh trati
Legenda
od Prahy a Humpolce
Stará spojka
118,413 Havlíčkův Brod
Sázava
trať do Jihlavy
Šlapanka
116,401 Havlíčkobrodský (623 m)
116,069 Havlíčkův Brod Stanoviště Tunel
Sázava
stará trať
směr HB Stanoviště Kubešův Mlýn
a dále do Pardubic
114,675 Pohledští Dvořáci
Sázava
Pohled st.nádraží
Sázava
111,071 Pohled
Sázava
109,100 Stříbrné Hory
Sázava
Český Šicndorf
Sázava
Sázava
Hesov
105,695 Přibyslav zastávka
Sázava
Sázava
103,443 Přibyslav
Sázava
Sázava
101,026 Ronov nad Sázavou
Sázava
Sázava
98,884 Nížkov
Sázava
Sázava
94,154 Sázava u Žďáru
90,342 Hamry nad Sázavou
Sázava
86,314 Žďár nad Sázavou
trať do Tišnova
Jámy
Oslava
77,532 Ostrov nad Oslavou
Oslava
73,375 Laštovičky
68,621 Sklené nad Oslavou
Libochůvka
61,623 Křižanov
trať do Studence
55,603 Ořechov
52,307 Osová Bítýška
48,832 Vlkov u Tišnova
43,974 Níhov
42,581 Níhovský (531 m)
41,836 Lubenský (213 m)
Libochůvka
38,915 Řikonín
35,868 Dolní Loučky
34,533 Loučský (633 m)
Svratka
trať do Žďáru nad Sázavou
30,041 Tišnov
27,808 Hradčany
Drásov
25,172 Čebín
trať do Veverské Bítýšky
18,655 Kuřim
15,495 Česká
Jehnice
Brno-Řečkovicestaré n.
10,913 Brno-Řečkovice
8,535 Brno-Královo Pole
Brno-Královo Polestaré n.
7,735 Královopolský (88 m)
6,1 Brno-Lesná
5,384 Husovický (260 m)
4,970 Cacovický (70 m)
3,389 Obřanský (64 m)
Svitava
trať do České Třebové
2,422 Brno-Maloměřice
Brno-Husovice
0,202 Odb. Brno-Židenice
0,000
157,978
změna staničení
Odb. Táborská
trať do Veselí nad Moravou
Brno-Zábrdovice
odb. Posvitavská
156,029
143,765
143,496 Brno hlavní nádraží
Brno dolní nádraží
Svratka
trať do Veselí nad Moravou
trať do Přerova
140,736 Brno-Horní Heršpice
trať do Střelic
Dálnice D1
139,311 Brno jih
137,023 Modřice
133,597 Popovice u Rajhradu
131,634 Rajhrad
býv. hranice Protektorát/Říše
128,293 Vojkovice nad Svratkou
býv. hranice Říše/Protektorát
125,833 Hrušovany u Brna
trať do Židlochovic
123,325 Žabčice
trať do Pohořelic
117,902 Vranovice
Svratka
býv. hranice Protektorát/Říše
114,725 Pouzdřany
111,296 Popice
108,274 Šakvice
trať do Hustopečí u Brna
102,208 Zaječí
trať do Hodonína
býv. hranice Říše/Protektorát
98,252 Rakvice
Trkmanka
94,207 Podivín
90,812 Ladná
býv. hranice Protektorát/Říše
trať do Přerova
původní zaústění trati Břeclav-Kúty
Břeclav přednádraží
83,131
0,000
Břeclav
Dyje
trať do Hrušovan nad Jevišovkou
trať do Vídně
Dyje
býv. hranice Říše/Protektorát
7,806 Lanžhot
Kyjovka
Dálnice D2
11,475
74,386
Morava – státní hranice CZ/SK
71,711 Brodské
trať do Sudoměřic nad Moravou
67,463 Kúty
trať do Trnavy
trať do Bratislavy

Železniční trať (Praha –) Havlíčkův Brod – Brno – Kúty (ŽSR) (v českém jízdním řádu pro cestující je úsek Havlíčkův Brod - Břeclav označen číslem 250, ve slovenském jízdním řádu pro cestující je úsek Břeclav - Kúty označen číslem 110) je dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať, v úseku Brno - státní hranice se Slovenskem je součástí 1. koridoru. Trať vede z Prahy přes Kolín a Kutnou Horu do Havlíčkova Brodu a dál pokračuje do Přibyslavi, Sázavy, Žďáru nad Sázavou, Křižanova, Tišnova, Kuřimi, Brna, Zaječí, Břeclavi a stanice Kúty na Slovensku. Na trati se nachází celkem osm tunelů. Provoz v úseku trati z Havlíčkova Brodu do Brna byl zahájen v roce 1898, v roce 1953 byl přeložen a v roce 1966 byl elektrizován. V roce 1953 bylo při přeložení tratě změněno zaústění trati v Havlíčkově Brodě ze severního do jižního zhlaví. Úsek z Brna do Břeclavi byl zprovozněn v roce 1838. Elektrizace úseku trati z Brna do Břeclavi byla provedena v roce 1967.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Úsek Břeclav – Kúty[editovat | editovat zdroj]

Tento úsek byl uveden do provozu v roce 1900 jako místní dráha. Na moravské straně ji vystavěla a provozovala Severní dráha císaře Ferdinanda (KFNB), jež byla v roce 1906 zestátněna. V Břeclavi byla tato trať napojena na severním zhlaví stanice. Na hraničním mostě přes řeku Moravu na ni navazovala trať Uherských státních drah z Trnavy zprovozněná ve stejném roce.

Po vzniku Československa se trať stala součástí hlavní spojnice mezi Prahou a Bratislavou, přičemž nemohla uspokojit nároky na ni kladené. Trať byla zdvojkolejněna a v roce 1929 bylo přeloženo její zaústění do Břeclavi tak, aby bylo možné jezdit mezi Brnem a Bratislavou bez úvrati. Tehdy byla také vystavěna dnešní budova žst. Lanžhot. Elektrický provoz ve střídavé soustavě byl zahájen v roce 1967. V letech 2005–2007 byla trať rekonstruována jako součást 1. koridoru, přitom byl také zvýšen hraniční most s ohledem na uvažované splavnění Moravy.

Břeclav – Brno[editovat | editovat zdroj]

Trať z Břeclavi do Brna je nejstarší parostrojní železnicí na našem území. Úsek Brno – Rajhrad byl sjízdný již od konce roku 1838, v listopadu byly uskutečněny zkušební jízdy a v prosinci slavnostní otevření. Pravidelný provoz na celém úseku byl zahájen 7. července 1839. (Trať z Vídně do Břeclavi byla zprovozněna o měsíc dříve.) Tato trať náležela k síti KFNB, ovšem se zprovozněním celého spojení z Vídně do Krakova přestala být hlavním aktivem společnosti. Tím spíše, že v 70. letech 19. století vybudovala konkurenční Společnost státní dráhy (StEG) spojení z Vídně do Brna přes Laa a Hrušovany nad Jevišovkou.

Zdvojkolejnění se trať dočkala až za První republiky, v roce 1936, přičemž byla upravena pro provoz motorových vlaků Slovenská strela. Ty zde mohly jezdit rychlostí až 130 km/h, zatímco ostatní vlaky do 120 km/h. Ještě před zdvojkolejněním, v roce 1928, došlo na jednokolejné trati v Zaječí ke srážce dvou vlaků, která si vyžádala 28 obětí na lidských životech.

Po Mnichovské dohodě byla tato trať na sedmi místech přerušena novou hranicí. Součástí Říše se stala Břeclav, Zaječí, Šakvice a Vojkovice nad Svratkou. Po skončení druhé světové války se trať stala opět součástí spojení mezi Prahou a Bratislavou, elektrifikována byla v roce 1967. V 80. letech byly některé úseky experimentálně upraveny na rychlost 140 km/h, v 90. letech byla v rámci výstavby prvního koridoru rychlost zvýšena na 160 km/h. Při tom byly také všechny stanice na trati poloperonizovány.

Na úseku mezi Hrušovany a Podivínem bývají za mimořádných bezpečnostních opatření prováděny rychlostní zkoušky nových vozidel. 18. listopadu 2004 zde jednotka ČD 680 Pendolino vytvořila český rychlostní rekord 237 km/h,[1] za což ale následovala pokuta Drážního úřadu, který povolil zkoušky pouze do 230 km/h.

Brno – Havlíčkův Brod[editovat | editovat zdroj]

Nová trať Brno – Havlíčkův Brod poblíž Moravských Knínic

Brno a tehdejší Německý Brod byly na přelomu 19. a 20. století spojeny třemi navazujícími místními drahami. Roku 1885 byla zprovozněna lokálka z Brna do Tišnova (StEG). V roce 1898 byla zprovozněna místní dráha z Německého Brodu do Žďáru (vlastnila ji Místní dráha Německý Brod - Tišnov, provozovaly Rakouské státní dráhy), jež byla v roce 1905 prodloužena až do Tišnova (dnešní trať 251). Toto spojení mělo pouze místní význam, jízda osobního vlaku trvala 5 hodin a dálkový vlak spojující Prahu a Brno by navíc v Havlíčkově Brodě projížděl úvratí. Spojení bylo proto realizováno přes Českou Třebovou nebo přes Jihlavu.

Teprve ve 30. letech se začala připravovat výstavba nové spojnice Prahy a Brna. Úsek z Kolína do Německého Brodu by využil stávající trati, jež byla proto zdvoukolejněna. Z Brodu do Brna by vedla novostavba, jež by nahradila nevyhovující lokálky. Ze strategických důvodů se měla vyhnout údolí řeky Jihlavy, v Brně měla navazovat na nové seřaďovací nádraží v Maloměřicích a na Vlárskou dráhu. Impulsem k zahájení stavby se stala Mnichovská dohoda, v jejímž důsledku se na německém území ocitla i část trati přes Českou Třebovou. Po vypuknutí druhé světové války však stavební aktivita ustala. Některé tunely na nedokončeném úseku byly za války využity jako podzemní továrny Diana.

Výstavba byla obnovena v roce 1948, v prosinci 1953 byla uvedena (prozatím jednokolejně) do provozu jak nová trať mezi Žďárem a Tišnovem přes Křižanov, kam byla napojena i místní trať z Velkého Meziříčí, tak napřímené úseky do H. Brodu a do Brna. Druhá kolej byla dokončena v roce 1958, elektrický provoz v tomto úseku byl zahájen 6. listopadu 1966. Trať převzala většinu osobní i nákladní dopravy mezi Prahou a Brnem, jezdily tudy expresní vlaky, v 90. letech i vlaky EuroCity. Teprve od modernizace většiny úseků 1. koridoru je trať přes Českou Třebovou rychlejší a převzala vlaky kategorie EC.

Provoz (stav 2010)[editovat | editovat zdroj]

V úseku Brno – Břeclav (popřípadě až do Kútů) trať využívají vlaky EC (Berlín –) Praha – Pardubice – Brno – Břeclav – Vídeň / Bratislava (– Budapešť). Dále zde jezdí rychlíky Brno – Břeclav – Olomouc doplněné spěšnými vlaky Brno – Hodonín. „Horní“ úsek je obsluhován rychlíky Praha – Havlíčkův Brod – Brno ve dvouhodinovém intervalu.

Osobní vlaky v úseku Žďár n. S.–Břeclav plní funkci brněnské příměstské dopravy, v úseku z Tišnova do Vranovic je ve špičce pracovního dne provoz zahuštěn až na půlhodinový interval. Úsek Níhov – Břeclav je začleněn do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Tyto vlaky jsou většinou vedeny lokomotivou ř. 242; dříve typicky používané elektrické jednotky ř. 560 byly převedeny na jiné výkony. Mezi Žďárem a H. Brodem je provoz osobních vlaků slabý.

V nákladní dopravě má trať nadále významnou roli, tato trasa je preferována před trasou přes Českou Třebovou jednak z důvodu nižší vytíženosti trati osobní dopravou a také kvůli možnosti přepřahu lokomotiv v místě změny elektrické napájecí soustavyKutné Hoře.

Stanice a zastávky[editovat | editovat zdroj]

Kraj Vysočina[editovat | editovat zdroj]

Jihomoravský kraj[editovat | editovat zdroj]

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOHEL, Petr. Jednotka řady 680 vytvořila nový rychlostní rekord českých železnic. Stránky přátel železnic [online]. , listopad 2004 [cit. 2010-07-19]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]