Železná panna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o středověkém mučicím nástroji. O věži v Českých Budějovicích pojednává článek Železná panna (České Budějovice).
Různé nástroje sloužící k mučení: železná panna se nachází vpravo

Železná panna se řadí k ostřejším nástrojům útrpného práva. Jde o kovovou či dřevěnou konstrukci, těsně obepínající trup či celé tělo vyslýchaného, opatřenou na vnitřních stranách ostrými kovovými hroty. Železné panny byly konstruovány ve dvou typech - první typ byl určen k dlouhodobějšímu pobytu vyslýchaného a hroty nebyly v přímém kontaktu s tělem – stresujícím působením byl pobyt v uzavřeném prostoru se špatnou výměnou vzduchu a spánková deprivace (vyslýchaný na hroty padal při usínání). Tento typ se nazýval také kabát a byl rozšířenější. Druhým typem je těsná konstrukce, kde hroty pronikají do těla při uzavírání nástroje. Starším typem obdobného mučicího nástroje byla dřevěná bedna s víkem pobitým hřeby nebo ostrými úlomky kamene, tu používali údajně už Kartáginci, kteří v ní měli kolem roku 250 př. Kr. mučit římského vojevůdce Marca Atilia Regula. Alžběta Báthoryová údajně používala pro mučení a zabíjení dívek železnou pannu v podobě sochy, jejíž paže při dotyku objaly tělo odsouzené a probodly ho ostrými hroty, jedná se však zřejmě o romantický výmysl.

První železnou pannu nechal podle historika Polybia údajně sestrojit už v antickém Řecku král Nabis ze Sparty[1]. Německý historik Johann Philipp Siebenkees v 18. století psal o železné panně v Norimberku, v níž byl prý roku 1515 umučen padělatel mincí. Je to jediná relativně věrohodná zpráva o použití železné panny ve středověku a raném novověku. Podle historiků se ve skutečnosti železná panna jako mučidlo nikdy nepoužívala a jedná se o výmysl z doby romantismu. První železná panna byla sestrojena až v roce 1793 jako podvrh vydávaný za originál ze 16. století.[2]

Železná panna je také název heavymetalové skupiny Iron Maiden.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Polybius, 13.7. F. W. Walbank (A Historical Commentary on Polybius, vol. II, 1967:420f, P.A. Cartledge and A.J.S. Spawforth, Hellenistic and Roman Sparta: A Tale of Two Cities London 1989:72
  2. http://www.stoplusjednicka.cz/ctyri-myty-o-stredoveku-kterym-stale-verite

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]