Řízení zainteresovaných stran

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Řízení zainteresovaných stran (stakeholder management) je jednou z částí komplexního řízení projektů. Jedná se o řízení subjektů, které jsou buď do projektu aktivně zapojeny, nebo jejichž zájmy jsou ovlivněny realizací projektu. Tyto subjekty mohou ovlivnit průběh nebo výsledky projektu. [1] Cílem řízení zainteresovaných stran je maximálně eliminovat negativní ovlivnění projektu a zároveň podpořit dosažení cílů projektu. Jde o činnost navazující na analýzu zainteresovaných stran. Některé zdroje uvádí analýzu zainteresovaných stran jako součást jejich řízení. [2]

Návaznost řízení a analýzy[editovat | editovat zdroj]

V průběhu řešení projektu dochází ke změnám zainteresovaných stran. Mění se jednak množina zainteresovaných stran, tak jejich postoj a míra vlivu. V důsledku těchto změn je nutné se vracet cyklicky k analýze zainteresovaných stran a na základě jejího výsledku korigovat jejich řízení. [3] Součástí každého řídícího procesu musí být i monitoring a zjišťování zpětné vazby. To jsou další důležité vstupy pro analýzu a plánování řízení zainteresovaných stran. [1]

Plánování řízení[editovat | editovat zdroj]

Základním obecným cílem řízení zainteresovaných stran je zajištění jejich spokojenosti. Plánování řízení zainteresovaných stran je vhodné provádět na základě výsledků jejich analýzy. Výstupem analýzy je kategorizace zainteresovaných stran. Základní rozhodnutí o způsobu řízení zainteresovaných stran je prováděno na základě jejich kategorií [1]a také identifikace skutečných příčin proč jsou strany projektem dotčeny.

Nástroje řízení[editovat | editovat zdroj]

Klíčem řízení je komunikace. Je to základní způsob, jak ovlivnit chování zainteresovaných stran. Dalším možným způsobem je přizpůsobení projektu. V projektu lze pak korigovat metody dosahování cílů projektu, tak i cíle samotné.

Komunikace[editovat | editovat zdroj]

Před samotným procesem komunikace je vhodné zvážit následující otázky [3]:

  • Co chceme zainteresovaným stranám sdělit a za jakým účelem?
  • Co se chceme dozvědět a z jakého důvodu?
  • Jakým způsobem budeme komunikovat?
  • Jak často budeme komunikovat?
  • Jak získáme zpětnou vazbu?

Na základě vyhodnocení odpovědí stanovíme cíle komunikace a její obsah. Součástí návrhu způsobu komunikace je dohoda o ní se zainteresovanou stranou. Volba formy komunikace se také řídí tím kdo je v daném případě zainteresovanou stranou. Každá forma komunikace má své výhody i nevýhody. Zvolená forma komunikace může zásadně ovlivnit její výsledek.

Mezi obvyklé formy komunikace se zainteresovanými stranami patří:

  • telefonické rozhovory a telekonference,
  • videokonference,
  • elektronická komunikace,
  • písemný styk,
  • neformální a formální schůzky,
  • dotazníky a ankety,
  • tiskové konference,
  • informační kampaně v médiích.

Korekce projektu[editovat | editovat zdroj]

Korekce metod dosahování cílů projektu a cílů projektu jako takových na základě vlivu zainteresovaných stran je používána především v etapách plánování a zahájení projektu, ale nelze je vyloučit ani během projektu. Vliv zainteresovaných stran s rostoucí dobou projektu klesá. Náklady zapracování změn s dobou projektu rostou. [2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Doležal,J., Máchal,P.,Lacko,B. a kol. : Projektový management podle IPMA, Grada Publishing Praha (2012) , ISBN 978-80-247-4275-5
  2. ↑ a b A guide to the project management body of knowledge : PMBOK Guide. 3rd edition. Newton Square : Project Management Institute, 2004. s. 235. ISBN 1-930699-45-X.
  3. ↑ a b Young, Trevor L. Successful project management. 2nd edition. London : Kogan Page, 2006. vii, 158 s. ISBN 0-7494-4561-0

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bryson,J.:What to do when stakeholder matter: A guide to stakeholder identification and analysis techniques,2004, ISSN 1471-9045 (anglicky)
  • Hausmann, Hojda, Řepa - Řízení projektů IS, 1997
  • Rosenau, M. - Řízení projektů - příklady, teorie, praxe, 1.vydání, Brno: Computer Press, 2000
  • Mitchell, R. K., B. R. Agle, and D.J. Wood. (1997). "Toward a Theory of Stakeholder Identification and Salience: Defining the Principle of Who and What really Counts." in: Academy of Management Review 22(4): 853 - 888 (anglicky)
  • Fiala, P. - Řízení projektů, 2002
  • Svozilová,A.: Projektový management, Grada Publishing, Praha 2011
  • SCHWALBE, Kathy. Řízení projektů v IT. Překlad David Krásenský. 1. vydání. Brno : Computer Press, 2007. 720 s, 1 CD-ROM. ISBN 978-80-251-1526-8.
  • SVOZILOVÁ, Alena. Projektový management : systémový přístup k řízení projektů, plán a rozpočet projektu, řízení projektových týmů, kontrola postupu projektu, řízení projektových rizik, osobnost manažera. 1. vydání. Praha : Grada, 2006. 353 s. ISBN 80-247-1501-5.
  • MAYLOR, Harvey. Project management. 3rd edition. Harlow : Financial Times/Prentice Hall, 2003. xv, 411 s, 1 CD-ROM. ISBN 0-273-70431-1.
  • KERZNER, Harold. Project management : a systems approach to planning, scheduling, and controlling. 9th edition. Hoboken : Wiley, 2006. xxi, 1014 s. ISBN 0-471-74187-6.
  • DE BAAR, Bas. Using stakeholder analysis in software project management. Project Shrink Publishing, 2001-2008. c 2006 [cit. 2008-12-08]. <https://web.archive.org/web/20120114032919/http://www.softwareprojects.org/stakeholders.pdf>.
  • Stakeholder analysis. Mind Tool Ltd, 1995-2008. [cit. 2008-12-08]. <http://www.mindtools.com/pages/article/newPPM_07.htm>.
  • Stakeholder management and planning. Mind Tool Ltd, 1995-2008. [cit. 2008-12-08]. <http://www.mindtools.com/pages/article/newPPM_08.htm>.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Řízení_zainteresovaných_stran&oldid=20971374“